V malém rybníku portugalské a v oceánu lusofonní literatury je Gonçalo Manuel Tavares v současnosti považován za jeden z nejvýraznějších talentů. Posledních dvanáct let píše denně, nejraději v lisabonských kavárnách, a za tu dobu vydal téměř tři desítky knih. Někdy spatří světlo světa i tři jeho knihy v tomtéž roce, a to u různých nakladatelů. Tavaresovo hojně překládané (asi 160 překladů ve 35 zemích) a velmi populární dílo sbírá všemožná ocenění. Čtenářské nadšení sdílí i odborná veřejnost. Poté, co byl román Aprender a Rezar na Era da Técnica (Naučit se modlit v technické době, 2007) vyhlášen nejlepší cizojazyčnou knihou roku 2010 na francouzském trhu a získal cenu Prix du Meilleur Livre Étranger, deník Le Figaro nazval Gonçala Tavarese „portugalským Kafkou“. Francouzská spisovatelka Elisabeth Barillé prohlásila, že „Tavares se brzy stane typickým portugalským vývozním artiklem, podobně jako portské nebo pověstná národní melancholie saudade“. Loni zesnulý nositel Nobelovy ceny José Saramago při předávání literární ceny své nadace (Prémio José Saramago) Gonçalu M. Tavaresovi v roce 2005 poznamenal, že tohoto autora považuje za „nejoriginálnějšího romanopisce své generace obdařeného neuvěřitelnou představivostí“.

Gonçalo M. Tavares se narodil v roce 1970 v angolské Luandě, kde jeho rodiče pracovali. Do Portugalska se vrátil jako tříletý a mládí strávil v městě Aveiro. Na základní škole se profiloval jako talentovaný juniorský fotbalista. Vystudoval Fakultu tělovýchovy a sportu v Lisabonu. Psát začal v osmadvaceti letech. V roce 2000 získal stipendium Ministerstva kultury určené pro mladé literární talenty. O rok později následovala první kniha Livro da dança (Kniha tance), kterou definoval jako „projekt o poetice pohybu“. Jedná se o dlouhou báseň, rozdělenou na 114 očíslovaných fragmentů. Vyjadřování pomocí pohybu, určité „myšlení tancem“, které je v nietzscheovském smyslu na vyšší úrovni než obyčejný pohyb, je v ní paralelou pro akt tvoření poezie, jež převyšuje běžnou mluvu. Livro da dança byla první z dosud neuzavřené série „bádání“ (investigações), děl stírajících rozdíl mezi uměleckým textem a odborným esejem. Následovaly Investigações. Novalis (Novalis. Bádání, 2002) a Investigações geométricas (Geometrická bádání, 2005).

Patrně nejslavnější a nejpřekládanější Tavaresův román Jerusalem (Jeruzalém, 2004) nejenže získal tři významné literární ceny, ale literární kritici portugalského deníku Público jej zvolili knihou desetiletí. Tento román, v médiích nazývaný „kniha o hranicích šílenství, pravdy a víry“, je součástí tetralogie nazvané „Reino“ (Království), zahrnující tzv. černé romány, jejichž hlavním tématem je zlo. Součástí souboru jsou romány Um Homem: Klaus Klump (Člověk: Klaus Klump, 2003), A Máquina de Joseph Walser (Přístroj Josepha Walsera, 2004) a již zmiňovaný Aprender a Rezar na Era da Técnica.

V roce 2003 publikuje Gonçalo M. Tavares divadelní hru A Colher de Samuel Beckett (Lžíce Samuela Becketta). Kritika velmi dobře přijala básnickou sbírku Relógio D’Água (Vodní hodiny, 2004). Následovala kniha povídek Histórias falsas (Nepravdivé příběhy, 2005). V roce 2006 vyšel soubor drobných ponurých textů na pomezí povídky a fragmentu água, cão, cavalo, cabeça (voda, pes, kůň, hlava), kterým autor říká „Canções“ (Písně). Rozruch na portugalské literární scéně vyvolalo v roce 2010 vydání více než čtyřsetstránkové (anti)epopeje Uma Viagem à Índia (Cesta do Indie). Dílo se strukturou (fragmentární text rozdělený na deset zpěvů) a motivem putování hlásí k dědictví nejvýznamnějšího portugalského eposu Os Lusíadas (Lusovci, 1572) Luíse de Camõese, stejně jako k Joyceovu Odysseovi a jiným kanonickým literárním dílům.

V roce 2002 vyšla první kniha ze série „Bairro“ (Čtvrť). Senhor Valéry e a lógica (česky Pan Valéry a logika, přel. Vlastimil Váně, nakl. Smršť, 2011). Série dosud čítá deset tenkých knížek, v nichž Gonçalo Tavares za pomoci jednoduchých kreseb a krátkých vtipných textů vytvořil neobvyklou utopickou čtvrť s rázovitými obyvateli. Pan Valéry v ní žije v dobré společnosti, jeho sousedy jsou pánové Henri, Brecht, Juarroz, Kraus, Calvino, Walser, Breton, Swedenborg a Eliot, a mohou přijít ještě i další. Ačkoli hlavní postavy dostaly jména po slavných literátech a filozofech, jimž chtěl takto autor vzdát hold, jejich příhody jsou naprostou fikcí a nemají s původní osobností již nic společného. V roce 2006 řekl Gonçalo M. Tavares v rozhovoru pro internetový server Portal da Literatura, že „Čtvrť“ je projektem na celý jeho život.

Gonçalo M. Tavares 13. května 2011 navštívil Prahu, kde byl hostem 17. ročníku knižního veletrhu a literárního festivalu Svět knihy. Poprvé tak představil své dílo českému publiku, když společně s překladatelem Vlastimilem Váněm uvedli český překlad knihy Pan Valéry a logika.