Alá al-Aswání (* 1957) patří v současné době mezi nejvýznamnější egyptské (a zároveň i arabské) spisovatele. Román Jakobijánův dům vyšel arabsky v Egyptě v roce 2002. Cesta k jeho publikování však byla natolik strastiplná, že si autor nenechává ujít příležitost popsat ji v úvodu. Nicméně kniha se v jeho rodné zemi ihned dostala na první místo v žebříčku bestsellerů a sklidila několik prestižních arabských i mezinárodních ocenění, např. Cenu Bášira Híla za arabský román. Dočkala se dokonce filmového a seriálového zpracování. Od té doby publikoval Alá al-Aswání další arabsky psané knihy: Střelba do vlastních řad (2004), Chicago (2007), Zasloužíme si demokracii? (2009; 2010) a Proč se Egypťané nebouří? (2010).

Román Jakobijánův dům byl v roce 2010 přeložen do slovenštiny a nyní se na knihkupecké pulty dostává konečně i v českém překladu, a to díky dobře odvedené práci arabistky Jitky Jeníkové. Český překlad vydalo nakladatelství Jota na podzim letošního roku.

Děj románu je zasazen do období války v Perském zálivu. Jeho osnovu tvoří příběhy obyvatel Jakobijánova domu, skutečného činžovního domu v centru Káhiry. Tato budova byla pojmenována podle arménského milionáře, který ji nechal postavit ve třicátých letech 20. století ve stylu evropské secese. Původní honosné obydlí egyptské nejvyšší třídy se však po revoluci v roce 1952 stalo vedlejším jevištěm společenských změn a postupně zchátralo až do podoby, v které ho zachycuje román. Mezi jeho obyvateli lze nalézt jak představitele střední třídy (jako úředníky, podnikatele a nižší vojenské šarže), tak i chudé venkovany z Horního Egypta, obývající střešní byty, které postupem času vyrostly ve svébytný slum.

Osud každého z románových hrdinů je provázán s Jakobijánovým domem, který tak vytváří rámec celého příběhu. Aswání vybral své hrdiny velice pečlivě a dbal na to, aby každý z nich mohl být vnímán jako ztělesnění jednoho ze společenských nešvarů, které si ve své knize bere na paškál. Proto jsou tu vedle sebe vykresleni stárnoucí milovník žen, jehož šarm mu nepomůže v jednání s intrikánskou sestrou; mladý student, jenž se zklamán nemožností překročit svůj nízký původ a dosáhnout vytoužené kariéry nechává strhnout radikálním islamistickým hnutím; dívka, již tvrdý život naučí nabízet své tělo; zkorumpovaný podnikatel, jenž neváhá využít všech možností, aby dosáhl svého; homosexuální novinář, jehož vášnivá láska k mladému naivnímu vesničanovi přeroste v touhu naprosto jej ovládat. Příběhy jednotlivých postav jsou vyprávěny postupně, prolínají se, a vytvářejí tak mistrně pospojovanou mozaiku. S každou stránkou se stupňuje napětí a čtenář jen může tušit tragické rozuzlení, ke kterému spád událostí nutně směřuje.

Český překlad arabského originálu je velmi zdařilý. Překladatelce se úspěšně podařilo vyhnout se arabismům, jejichž výskyt bohužel není v překladech z arabštiny příliš neobvyklý. S citem jsou také přepsána vlastní jména a místní názvy do latinky, neboť překladatelka plně respektovala podobu egyptského hovorového jazyka. Velice vstřícná vůči čtenáři se také jeví volba nezařadit vysvětlivky a poznámky pod čarou, které by zajisté narušovaly plynulost četby.

Jakobijánův dům si vysloužil přívlastky jako „nebývale otevřený“, „ironicky kousavý“ a „neúprosně kritický“. Rozhodnost a otevřenost, s níž kriticky zobrazuje společenské, politické, ekonomické i náboženské poměry v moderním Egyptě, vyvolaly obrovský zájem a pozdvižení. Ještě silnější reakce však vyvolala smělost, s níž román odkrývá v muslimském prostředí tolik tabuizované téma mužské homosexuality. Tyto dvě základní charakteristiky činí z Jakobijánova domu pro českého čtenáře opravdu neobvyklou ukázku arabské prózy a možná ho dokážou přesvědčit, že i Arabové umí psát moderním způsobem.