Tatjana Jamnik (nar. 1976) je slovinská básnířka, prozaička a překladatelka. Vystudovala v Lublani slovenistiku, kromě toho se také výborně naučila česky a polsky. Řada studentů brněnské slovenistiky si ji bude pamatovat jako zdejší lektorku slovinštiny, která neúnavně organizovala literární čtení slovinských autorů u nás a iniciovala řadu společných česko-slovinských projektů. V té době hodně publikovala ve slovinské revui Apokalipsa, později spoluzakládala vlastní kulturně-umělecké družstvo Polica Dubova. Po brněnské „štaci“ pokračovala jako lektorka slovinštiny v Krakově, kde se hodně angažovala v středoevropské internetové revui Pobocza/Krajnice.

Pro české literární kruhy jsou velmi důležité její překlady z češtiny. Přeložila např. Urbanovo Sedmikostelí, Utrpení oddaného Všiváka Alexandry Berkové, Fuksova Spalovače mrtvol (Ocenění mladému překladateli, 2009), Bryczovu Patriarchátu dávno zašlou slávu aj. Jimi se zařadila po bok nejznámější z dnešních překladatelů ze slovinštiny – Nives Vidrih. Součástí jejích aktivit jsou ale také vlastní autorské básně, které souhrnně vydala ve sbírce Bez (slovin. Brez, Lublaň 2009).