Večer. Džina a Parcha jdou po silnici, brečí a jsou v totálním psychofyzickém rozkladu.
PARCHA: Prosimtě. Prosimtě. Prosimtě. Nešahej na mě, když deme, jsem na to přecitlivělej. Za co? Za co?
Jak to: dal jsem mu pět tisíc a přehrávač empétrojek?! Jak jako dal? Ale komu jako? Tomu pošahanýmu týpkovi? No to si snad děláš srandu. Dal sem mu je? Zadarmiko? Dyk von nebyl normální, ten člověk! A tys mi nic neřekla, že to dělám? Jak to? Tvrdil sem, že sem čaroděj nejkrásnějších pohádek? Jakej čaroděj? A neřeklas mu to ty? Ale jakože já?
Jasně že si pamatuju ten pocit čaroděje, ale ne že bych mu kvůli tomu hnedka něco dával. A tys mi to dovolila, nic si mi neřekla a dovolilas mi, aby mu to jen tak dal??! Pět tisíc??? Šíblo ti, ženská jedna??? Myslíš, že sem je našel na Mikuláše v ponožce? Dřel sem jak mezek, abych to vydělal. A já sem mu to dal? A neprodal sem to? Možná sem mu je prodal. Ne, to je blbost. To je blbost. Blbost.
Kde je ta igelitka? Sorry. Džina. Co to je proboha za méno, ti nemohli vymyslet lepčí? Ste Indiáni? Peruánci? Regina? A přímení máš Salve? Sorry, hehe. Aspoň si sám sebe cenim za to, že v největší, ty vole, životní břečce, na totálnim dně, pořád dokážu vyzařovat smysl pro humor.
Ne ne ne, a teď zase klídek a budem mluvit vážně, tohleto sou zbytečný emoce, jistý věci je potřeba si vyjasnit. Takže sme byli na pařbě, to je fakt, a trochu sme si něco šňupli, co? Předpokládam, že sem tě potkal právě tam. Ty drogy sou asi vážně škodlivý, to mě poser. Nic si nepamatuju, můžeš mi nakecat cokoli. Ale kde sem jako vzal pět tisíc? Vybral sem je z účtu??? Aha.
To je vyloučený, to neni možný. Kdybych je vybíral, tak bych si to pamatoval. A dal sem mu? Všecko? A tys mi to dovolila? A nemáme ani deset zlotejch??! Prohledej tašku, musej tam bejt, musim si dát kafe, musím se nějak vzpamatovat, vosprchovat se. Dej mi nějaký zrcátko, zejtra na vosmou mam bejt na place. A s tim přehrávačem empétrojek jako co? Ten sem mu taky dal? To je vyloučený. Měl sem tam všecko, všecky voblíbený písničky. A telefon mam kde? Jak jako, ty ho nemáš? Podívej se do tašky, musí tam bejt. A doklady. Jak, nejsou tam?! Jak jako nejsou? Dej mi to. Musej tam bejt.
Jen jestlis mi ho nečórla? Ne, no neurážej se, se jenom ptam, neznam tě, vidim tě poprvý v životě, nikomu už nevěřim. Zejtra na vosmou mam bejt v práci, na place mam bejt ve vosum, rozumíš? Chápeš, co to znamená? Vod vosmi mam bejt na place, a jakmile se tam, ty vole, neukážu, tak to, ty vole, skončí brekem. To je totální škandál. Já nevěřim. Hele, a ty jako někde pracuješ? Víš, co to znamená?
DŽINA: Ne.
PARCHA: Tak kdes vzala peníze na tu skvělou zábavu, co? Že bych ti je dal taky já?
DŽINA: Nevim, vybrala sem je z bankomatu.
PARCHA: A voni tam přiletěly z nebe a usadily se tam?
DŽINA: Néé, to byly asi alimenty.
PARCHA: Jaký alimenty?
DŽINA: No, šla sem do bankomatu, myslela sem, že tam nic nemam, přísaham. A bylo tam pět čent. No, takže to nejspíš byly alimenty, mam takovej pocit. No, takže sem si koupila kebab a pár jinejch věcí, potom ta párty…
PARCHA: Hej, počkej, jaký alimenty? Alimenty na dítě?
DŽINA: No, alimenty na dítě.
PARCHA: A co si s tim dítětem vlastně udělala?
DŽINA: S jakym dítětem?
PARCHA: No nevim, ty se svym dítětem, řikalas, že máš dítě, co si pamatuju.
DŽINA: A jó, no jasně…
PARCHA: No jasně. No jasně. Máš dítě.

DŽINA: Někde sem ho nechala. Počkej. No asi sem ho vodvedla do školky, ne?
PARCHA: Ale kdy?

DŽINA: No nevim. Ráno.
PARCHA: Jak ráno? Kdy ráno?

DŽINA: A jó, jasně.
PARCHA: No jasně.

DŽINA: Asi předevčírem. Teda ne, jako asi včera, včera to bylo, ne. No dneska to nejspíš nebylo.
PARCHA: No a co? Zůstalo tam? Hehe.

DŽINA: Hele, nemáš něco k pití?
PARCHA: Jenom se nerozčiluj a nevyšiluj. Já se jenom tak ptam, mně je to, holka, totálně u prdele, já tě vidim poprvý v životě.

DŽINA: No nevim, no jak to mam vědět. Moje matka ho vyzvedla. Vobčas ho vyzvedává, když nemůžu.
PARCHA: Tak to je hustý.

DŽINA: Nedávej mi takovýhle votázky, který teď nemůžu nijak ovlivnit.
PARCHA: Máš recht.

DŽINA: Důležitý je, aby se nenudil. Stačí mu pustit hrdiny a von se sám zabaví, si vystačí sám.
PARCHA (začíná ječet): No jasně! No jasně! Sám tráví čas! A pět litrů je prostě v piči a to je fakt! Konec, ty pičo, konec. Žádný pařby, žádnej fet, žádný geniální pařby, který končej tak, že sem, ty pičo, jako zmagořenej dal nějakýmu posranýmu dědkovi s neurózou pět litrů. A probudim se voblečenej v kardiganu z karity, kterej stáhli z kůže ve dvaasedumdesátym, a je to, ty pičo, boží, už vosum hodin předstíram Rumuna, co umí polsky, a vyprávim vo špatnym dopadu jedení vodřezků z uzenin, ale najednou se provalí, že sem Polák na dojezdu, posranej Polák, co má dojezd a umí polsky a budim se v nějakym poli, v nějakejch záhonech a rybízech ve Velký Prdeli na hranici s Kazachstánem v kazachstánskym kardiganu, co smrdí molama a zuby mam vozdobený fixkou tak, že to ani vůbec nejde umejt. A zejtra ve vosum mam bejt, ty pičo, na place, protože situace je, ty pičo, taková, že ve známym a populárnim seriálu hraju kněze Řehoře. Kněz Řehoř.
Pokaždý ve vrcholný formě.
Pauza.
PARCHA: Ty drogy sou asi vážně škodlivý. My… Ještě sem se tě chtěl zeptat na takovou věc, je to pro mě moc důležitý. Možná je to hloupý, promiň. Ale teda, neměl sem, teda prostě, nespal sem z tebou? Se jenom ptám.

 

Česky vyjde v překladu Báry Gregorové v nakladatelství FRA.