Série Transmetropolitan sice nepatří do žánru superhrdinských, Spider Jerusalem si ale rozhodně zaslouží označení super-novinář. Jeho články raketově zvyšují prodej novin. Když se mu podaří někoho zabít nebo zmlátit, nehrozí mu žádný trest. Užívá o hodně větší než malé množství drog, avšak je stále při smyslech, a když se chce někam dostat, tak se tam prostě dostane.

Série se odehrává v nejasně daleké budoucnosti, kdy jsou někteří lidé napůl kyborgy a svou vizáž si vylepšují třeba geny mimozemšťanů. Každý má doma krabičku, která je schopna vyrobit asi 25 tisíc předmětů, a pokud si člověk zrovna nešlehne nějakou tu elektronickou drogu, může vyrobený předmět i fungovat. Atmosféru nehostinného města dotváří kreslíř Darick Robertson. Dává si práci s vyvedením nejrůznějších detailů, jako jsou pestrobarevně oblečení nebo fyzicky modifikovaní lidé v pozadí, nápisy na zdech, množství reklam.

Důležitou součastí série je jazyk, kterým se tu mluví. Je ultra vulgární a podobně jako ten, který používá Garth Ennis v sériích Kazatel nebo Hitman, okouzlí hlavně nejrůznějšími nadávkami, jež si dokáže scénárista vymyslet. Rozhodně nečekejte obyčejné „fuck“, takhle tu nemluví ani batolata. Jako by Ennis s Ellisem soupeřili, kdo vymyslí zkomolenější výraz – v tomto případě je ale míček rozhodně na Ennisově straně. Musím uznat, že v roli překladatele je Derek Šmíd Warrenu Ellisovi důstojným partnerem.

První kniha se skládá ze čtyř kratších příběhů: v prvním se seznamujeme s postavou a sledujeme, jak Spider píše první podovolenkovou reportáž a získává zpět ztracenou slávu. Ve druhém se potkává s prezidentem a dává mu najevo, že jako zkorumpovaný politik bude mít s jeho břitkým perem problém. Ve třetím a rozhodně nejlepším příběhu se Spider prostě jen kouká na televizi. A v posledním se v přestrojení za pámbíčkáře vydává na veletrh náboženství, kde demaskuje pár podvodníků a po vzoru Ježíše vykope „psy“ z chrámu Páně. Poukázáním na problémy z oné dystopické budoucnosti Ellis glosuje ty současné, bohužel to však nedělá nijak objevně. Spider to má totiž jako super-novinář příliš jednoduché. Stačí mu konstatovat něco očividného, ale jelikož používá svůj lehce pubertální jazyk, hned má o slávu postaráno.

Spider Jerusalem je fiktivním zástupcem takzvané gonzo žurnalistiky, jejímž zakladatelem byl v 70. letech Hunter S. Thompson (Ellis se tímto vlivem netají. Hned na začátku ukazuje, že jednou z knih, které Spider čte, je Thompsonův Strach a svrab v Las Vegas). Gonzo novinář se vyznačuje tím, že on sám je hlavní postavou svých článků a někdy se dokonce stává „událostí“, o níž píše nejen on. Zábavnou souvislost s vydáním Transmetropolitana u nás vyvolává až neuvěřitelná podoba (nejen fyziologická) Spidera s naším nejznámějším gonzo novinářem Jiřím X. Doležalem. Když se Spider vydává převlečen za proroka na náboženský veletrh, je to, jako když si vykračuje Doležal v přestrojení za dítě do Klokánku. Pravděpodobně si tedy každý, komu sedí Doležalova žurnalistika, vychutná i Transmetropolitan. Těm ostatním se možná bude zajídat i Spider. Vtipný jazyk se totiž po chvíli omrzí. V současné době u nás přeci jen vychází tolik jiných a lepších komiksů, že návrat k dvanáct let staré, ale především zastaralé „klasice“ nemusí mít smysl.