Spider Jerusalem, nejslavnější novinář budoucnosti, se vrací na českou scénu ve druhé knize svých sebraných komiksových příběhů s názvem Život je pes. Zatímco první díl představil Jerusalema prakticky nahodile a ve zběsilém tempu, ve druhém pokračování už Warren Ellis postupuje uváženěji.

Transmetropolitan je kultovní série 90. let minulého století a na jeho vydání čekali čeští fanoušci opravdu dlouho. Překladu se nakonec ujal novinář Darek Šmíd a volba překladatele se ukazuje být poměrně šťastná. Zatímco v první knize jsme mohli získat dojem, že se autor, hlavní postava i překladatel až moc předvádějí, ve druhé části je výsledek jejich společného snažení o poznání vyrovnanější.

Spider Jerusalem, novinář a pozér, je typická postava Warena Ellise, ten si své fanoušky také právě Transmetropolitanem získal. Všechny jeho postavy jsou, nebo se aspoň snaží být „cool“ a ústa mají plná jedinečných hlášek, které útočí na čtenáře když už ne silou, tak alespoň kadencí. Ellisovy komiksy jsou tu pro zasmání uhrovitých geeků, kteří si ve své představivosti vytvářejí světy dokonale podobné těm Ellisovým. Autor si je toho vědom a svým fanouškům rád ještě nadbíhá. Někdy trvá několik kapitol, než objevíte autorovu tajnou ingredienci, ale s dalšími stránkami se vám původ chuti vybavuje jasněji a jasněji.

Warren Ellis je mistr zastydlosti. Všichni jeho hrdinové, s nimiž se měli čeští čtenáři možnost seznámit, jsou nedospělí, nezralí, ba přímo zastydlí. Prosadili se sice ve světě dospělých, ale stejně do něj nepatří. Odlišují se, a i když jsou na to navenek hrdí, ve slabých chvilkách upustí masku drsných hráčů a jejich klučičí rysy se objeví v plném světle. Je otázka, nakolik se jedná o autorovu projekci a nakolik jde o literární záměr, nicméně právě tato Ellisova přísada jedny čtenáře přitahuje a jiné nekompromisně odpudí. Pokud ovšem přistoupíte na Ellisova pravidla, přestane vám vadit jeho za vlasy přitažená nadsázka a budete se dobře bavit.

V pokračování první knihy nalézáme Jerusalema v okamžiku, kdy se jeho asistentce doslova a do písmene rozpadá svět. Její přítel se totiž rozhodl zbavit svého těla a proměnit se v nehmotný oblak. Příběh v zásadě ani není vtipný a sám o sobě působí jako druhořadá sci-fi povídka na mnohokrát opakované téma.

Mnohem zajímavější je příběh Další chladné ráno, který se nezamýšlí nad tím, proč si lidé nechávají zmrazit těla. Daleko více se zastavuje nad otázkou, co budou dělat, když jim kryonický spánek náhodou vyjde podle jejich představ a oni se ocitnou tam, kam se chtěli dostat. Na rozdíl od jiných autorů Ellis poukazuje na to, že lidský organismus je sice přizpůsobivý, ale všechno má své meze. Povídka je nejlepší z celé knihy.

Další dějově nezakotvená epizoda vypráví o tom, jak se Spider rozhodne monitorovat podivná společenství kulturních skanzenů – lidé se v budoucnosti nechávají zavřít do historických rezervací, aby v nich zhynuli tradiční bídnou smrtí. Nedotažený příběh se zajímavým nápadem ve druhém plánu přesně podle výše uvedených principů řeší neukojené libido Spidera Jerusalema, čímž možná získá u cílové čtenářské skupiny nějaké body navíc.

Závěrečný a nejdelší příběh popisuje okamžik, kdy pět let stará minulost nesnesitelně sebejistého sloupkaře Spidera Jerusalema konečně dožene. Obstojně vystavěná zápletka obsahuje několik historek, jež spojuje postava Jerusalema. Ten v nich pochopitelně vždy někomu šlápne na kuří oko a v den, v němž se příběh odehrává, se mu všichni konečně chtějí dostat na kobylku.

Celkově druhá kniha nepůsobí tak omračujícím dojmem jako ta první. Čtenář se aspoň může více soustředit na kresbu Daricka Robertsona vyznačující se především množstvím detailů, jež celkovou atmosféru knihy vylepšují. Bohužel se jen stěží hledá jakýkoli pojící prvek jednotlivých epizod, jejichž kvalita je navíc poměrně rozkolísaná.

K Transmetropolitanovi je těžké postavit se neutrálně, jedná se totiž o knihu, kterou buď budete milovat, nebo ji štítivě uchopíte do kapesníku a vyhodíte z okna.