Warren Ellis patří k nejuznávanějším komiksovým tvůrcům současnosti. Nebo by se snad slušelo říci k nejkultovnějším. Jeho komiksy jsou mixem všemožných a hlavně co nejpodivnějších věcí, které k sobě autor tu povedeně, tu se zcela zřetelnými obtížemi lepí. A jaký lepší název by se hodil pro slátaninu všech slátanin než Americkej sen?

Nejdůležitější jsou pro knihu předobrazy, které ji ovlivnily. Tím bude v tomto případě zřejmě model americké road story, formy, která se stala symbolem části americké literatury podobně jako putování tlupy podivných individuí za kouzelným prstenem ve fantasy. Road story a případně desítky road movie tak daly vzniknout příběhu, který použil všechny jejich rekvizity, jež ještě na začátku 21. tisíciletí zůstaly funkční.

K příběhu podobného typu patří i nějaké to násilí a akce. Waren Ellis si nelibuje v popisování mírně řečeno neortodoxních bojových situacích jako třeba jeho komiksový souputník (a další kultovní autor) Garth Ennis. Je mu ovšem jasné, že právě Ennisova cesta by se do příběhu podobného kalibru hodila, a tak se ji snaží následovat. I když tak nějak po svém. Je bohužel jasně vidět, že pero je mu daleko bližší meče.

Zabýváte-li se popkulturou, nemůže vám při čtení nevytanout na mysli Chuck Palahniuk a všechny jeho knihy. Nemůže vás také nenapadnout, že přesně takhle by to napsal Chuck, kdyby mu úchyl nezabil tátu a on vyrůstal jen na komiksech a pak se jednoho dne rozhodl stát stand-upovým komikem.

Posledním z vlivů, které je nutné zmínit (i když je jich jako u každé popkulturní rádobykultovní záležitosti mnohem a mnohem více), je Internet. Právě na světové síti, se nejvíce prolíná autorský subjekt se subjektem vypravěče, pětadvacetiletým soukromým detektivem přitahujícím průšvihy. Internet tu vystupuje jako skutečné smetiště dějin, kde se dá s trochou štěstí narazit opravdu na cokoli. A že se jedná o fascinující smetiště, to dokazuje právě vznik Americkýho snu (v originále Crooked Little Vein, tedy pokroucená a zašmodrchaná žilka vedoucí k samému srdci Ameriky).

Hlavní hrdina Mike McGill Internet nesnáší, přesto se během cesty přes celou Ameriku musí setkat se všemi perverznostmi, které se díky síti stávají mainstreamem. A to je v zásadě hlavní myšlenka celé knihy. Nic převratného, nic, co by už nezaznělo jinde lépe. Kdyby kniha vyšla v roce 1999, dala by se považovat za zásadní. Bohužel vyšla až v roce 2007, takže Ellis mohl leda tak těžit ze svého zvučného jména a z recyklace všeho, co už dávno pod tlakem nacpal do svých komiksů. Žádné odhalení tedy nečekejte.

Zápletka je navlečena na jeden z nejklasičtějších postupů brakové literatury. Bezkrevný hrdina bez dolaru v kapse (respektive se třemi a půl dolary) je překvapen ve své kanceláři (jež je mu i domovem) tajemnými muži, kteří mu nabídnou doživotní řešení finanční situace, pokud pro ně nalezne tajemnou knihu – neoficiální verzi ústavy USA. Ta má být magická a vrátit všechny obyvatele této skvělé země zpátky na správnou cestu, zabalit je do hvězd a pruhů.

Zde by v podstatě mohla recenze skončit, protože nic dalšího zajímavého se v knize neodehraje. Celé pátrání je pouhá berlička bez špetky detektivkové invence. Ellis nutně potřebuje v řadě mnoha epizodek (mnohdy pro děj zcela zbytečných) získat dostatek prostoru, aby mohl ukázat, s jakými zvrácenostmi že se to na Internetu setkal. Navíc si ty zábavnější pasáže vyplýtvá v první třetině tenké knihy, tudíž se jen těžko hledají důvody, proč ji dočítat (krom zvědavosti, zda je to už opravdu všechno).

Ellis se snaží obnažovat Ameriku deset let po Palahniukovi, který zejména v Klubu rváčů a Zalknutí vytvořil (bohužel i pro sebe) nepřekonatelné mety celého tohoto postmoderního pulpového subžánru. Bohužel ani jeho „vymazlené“ metafory – z nichž některé jsou skutečně pěkně vymyšlené a rozhodně patří k tomu nejlepšímu na celé knize – nedokážou Americkej sen zachránit.

Český čtenář tak paradoxně dostává do rukou knihu autora, který svými vrcholnými díly ovlivnil celou řadu pop-fantastických českých autorů (zejména pak kultovní literární seskupení Rigor Mortis, ve kterém přímo ellisovskou kreativitou spojenou s českým smyslem pro absurditu vyniká Jiří Pavlovský, také velký Ellisův propagátor), ale v tomto případě kvalitou zůstává o několik délek za nimi.

Faktem zůstává, že pokud jste fanoušky tohoto druhu literatury, je Americkej sen – nebo alespoň jeho část – povinností. I kdyby jen na ukázku toho, že i kultovní autoři mají slabší chvíle.