Byli tzv. banderovci hrdinové, nebo bandité? V Česku obecně se otazník nepíše, byli prostě bandity. Jde o bolševické stopy. A svých bílých míst má česká historie dostatek. Občas se objeví objektivní analýzy jako Osud banderovců a tragédie řeckokatolické církve Jána Mlynárika, ale jejich vývody jsou nesmělé a tematicky lokální. Na pozadí toho tato se kniha zdá velmi bojovnou a dle mého schopna obsáhnout akcenty českého studia banderovců. Na rozdíl od většiny svých nemnoha předchůdců je Milan Syruček skvěle obeznámen s reáliemi jak sovětské, tak a nezávislé Ukrajiny, a chce seznámit české čtenáře s fenoménem banderovců, považuje za nezbytné vysvětlit jednostranné moskevsko-ukrajinské vztahy. Bez toho by plzeňský, zlínský či opavský čtenář zůstal na stejné úrovni se čtenáři Donecka, Charkiva či Odesy, kteří si myslí, že Moskvané a Ukrajinci jsou bratrské národy, a osvobozovací snahy jsou bratrovražednou válkou.

Úvodní kapitola je obsažná, kompaktní (přestože se jedná o obrovský historický materiál) - postupně nás přivádí k důvodům vzniku Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN), a později - Ukrajinské povstalecké armády (UPA). Bojovým akcím UPA je v knize věnováno méně pozornosti než jejím politicko-výchovným až vojensko-ekonomickým činnostem. Podivné? Neřekl bych. Milan Syruček si je vědom toho, že na seznámení krajanů s činy vojáků UPA není doba. Ještě nejsou zdolány předsudky zakořeněné v českém povědomí. Zakořenily se kvůli takovým jako Jan Fiala nebo filmům jako Akce B. Milan Syruček předsudky odstraňuje a já doufám, že čtenář jeho knihy si uvědomí, že šlo o vysoce disciplinovanu armádu, která stála na zásadách křesťanské morálky. A pochopí, že vojáci UPA nikdy nezabíjeli své krajany. Odkud se bere Syručkovo přesvědčení? Důvodů je mnoho. Zůstaňme u jednoho. Je schopen číst archivní dokumenty! Ne všechny, ale ty, v nichž se pravda mísí se lží tak fantasmagorickým způsobem, že přivádí k šílenství i nejvzdělanější odborníky. Na to, aby se našlo zrnko pravdy v protokolech podepsaných Sověty, je třeba mít ostříží zrak. Tedy chápat dokument na pozadí sovětské reality. Milan Syruček se nemýlí.

Práci Milana Syručka nazývám kniha. Proč se nejedná o studii či vědeckou práci? Je velice mnohovrstevná. Najdeme v ní cestovní zápisy, vzpomínky, reportáže, interview, politické publikace… Na první pohled se zdá jít o mix všeho. Ale ten, kdo má za sebou šestnáct knih, se stěží mohl dopustit chyby. V této mnohovrstevnatosti se line příběh z archivů na cestu života. Hrdinové nebo banditi? Milan Syruček je obeznámen i s detaily politické bitvy, protože o tu jde především.

Na konci jen ještě o dvou chybách, které se vloudily. Prvním velitele m UPA nebyl Roman Šuchevyč, ale Dmytro Kljačkivskyj (alias Klym Savur). Šuchevyč byl velitelem od roku 1943 do roku 1950. Ale proč je v knize básník Volodymyr Sosjura nazýván laureátem Stalinské prémie (a ještě za báseň Ljubiť Ukrajinu!), to nechápu. Právě za tuto báseň byl autor označen za buržoazního nacionalistu.

Syruček, Milan: Banderovci – hrdinové, nebo bandité?, Epocha, Praha 2009, 1. vyd., 154 s.