V říjnu roku 2004 otiskly Lidové noviny krátkou připomínku smutného výročí vraždy Stepana Bandery (r. 1959) od žurnalistky Petrušky Šustrové. Na její text reagoval jakýsi mladý student z Brna, který de facto P. Šustrovou obvinil ze lži a svoji repliku formuloval (či opsal?) ve stylu bolševicky sprostých nařčení a udání. Jak je vidět, některá údobí (nejen) naší historie stále nejsou dostatečně vysvětlena a vyvolávají naprosto protichůdné emoce.

V našem případě se jedná o tzv. banderovce a jejich neúspěšný boj za svobodu Ukrajiny na konci 2. světové války a po jejím skončení. Tato populárně naučná publikace může být pro mnohé, ať laiky či historiky, kteří se stále potácejí v nevyjasněných a nejednoznačných interpretacích, dosti zásadní prací, která snad konečně přispěje k pochopení této problematiky, a to jasnou a čtivou formou.

Tzv. banderovci vedli předem prohranou válku za svobodný ukrajinský stát, byli prvními, kdo si plně uvědomoval zrůdnost bolševismu a komunistického systému (se kterým měli možnost se osobně seznámit) a kdo se snažil jeho nástupu zabránit alespoň na části území střední Evropy. Domnívám se, že nemá smysl popisovat zde jednotlivá údobí jejich tragédie a smutně trapnou roli, kterou v jejich případě sehrálo tzv. svobodné Československo po konci 2. světové války, ani se podrobněji zabývat následky, které s sebou jejich osud přinesl a jejich zneužití v procesu likvidace uniatů na území Československa již po únoru 1948.

Kniha je stručná, jasná a je možné se dovědět mnohé nejen o době před komunistickým pučem v únoru roku 1948, ale též po něm, kdy akce započaté ještě v době Benešově nerušeně pokračují a kdy v Československu nastává období monstrprocesů, které schizofrenně posílaly do žalářů či komunistických koncentračních lágrů jak nevinné duchovní a příslušníky jejich rodin, tak jejich dřívější pronásledovatele, věřící bolševiky a militantní ateisty.

Bohužel je znát, že kniha byla vydána jaksi narychlo, chybí jmenný rejstřík a ke škodě celé věci přispívá i to, že autor v textu používá většinou příjmení a neuvádí křestní jména či jiné vysvětlivky k nim. Stálo by též za námahu přiblížit tehdejší nálady v Polsku; existuje v Polsku vůbec povědomí o tzv. Akci Visla, během které bylo násilím vysídleno původní ukrajinské obyvatelstvo z jihovýchodního Polska do oblastí na západě, odkud byli vyhnáni Němci?; existují snahy původního ukrajinského obyvatelstva o repatriaci?; existuje přístup do archivů bývalého SSSR?; jaký je stav na Ukrajině? (letos při oslavách 60. výročí konce 2. světové války se poprvé dostali ke slovu i někdejší banderovci, kteří jsou na Ukrajině stále postaveni mimo zákon)…

U nás jde ale rozhodně o první a zatím nejobjektivnější dílo týkající se tzv. banderovců; jejich bojů, přechodů a operací na československém území, roli uniatské církve, její tragické zrušení, represe a následné násilné převedení věřících pod pravoslaví a jejich rusifikaci, teroristické praktiky československého vedení atd. Autor velice dobře text prokládá přímými citacemi z jednání, zpráv a rozkazů komunistické garnitury, která se téměř hystericky snažila potlačit a vymýtit byť nepatrné náznaky svobodné vůle v již tak zdecimovaném obyvatelstvu, a to nejen na Slovensku, kde probíhala tzv. Akce P (likvidace uniatů), ale obecně v celém Československu, jež se mělo za jakýsi čas stát nedílnou součástí sovětského žaláře národů.