Před dvěma lety získal český překlad satirického románu Simion Výtažník rumunského spisovatele Petra Cimpoeşa prestižní ocenění Magnesia Litera. Nyní se českému čtenáři dostává do rukou jeho další románový opus z roku 2006 Christina Domestica a lovci duší ve vynikajícím překladu Jiřího Našince. Kniha je navíc pěkně graficky vypravena a doplněna velmi zdařilými ilustracemi Zdeňka Netopila.

Autor se tentokrát vrací hlouběji do historie a v úvodu se dozvídáme, jak komunistické Rumunsko za Ceauşesca získalo od Nixonovy americké vlády fiktivní Rolandův ostrov nacházející se kdesi v Tichém oceánu, na němž chtělo v rámci supertajného projektu vyvinout nového metačlověka, s nímž by bylo možné nastolit na zemi ten pravý komunismus, v němž jsou si všichni rovni, protože jsou všichni stejní, naklonovaní. Po této „předehře” se přesouváme na samotný ostrov, kde se i v devadesátých letech nadále pokračuje v podivném experimentu, ale zároveň se zde nachází americká vojenská základna, kolem jejíchž pracovníků se dějí podivné věci.

V románu se prolínají příběhy rozhlasové reportérky Christiny s paranormálními schopnostmi, jejího manžela Vica, který jednoho dne záhadně zmizí, nedoceněného agenta CIA Smithe a doktora Thomase, jenž se stává obětí vlastní zvědavosti – zapojí se do vývoje nového člověka, který má však zatím podobu agresivních koček. Stvoření tohoto druhu v politické fikci jiného rumunského spisovatele, Ioana Petra Culiana, rozvrátí v osmdesátých letech celé Žurmunsko, fiktivní stát velmi podobný ceauşescovskému Rumunsku. Ale zpět na Rolandův ostrov, kde do téměr špionážní zápletky vstupují také záhadní mimozemšťané a fiktivní paměti soudruha Ceauşesca, za něhož se vydává pacient místního blázince. Záhadných úmrtí a zmizení postupně přibývá a příběh postupně graduje k poměrně překvapivému závěrečnému rozuzlení odehrávajícímu se v Rumunsku, při němž se ozřejmí druhá polovina názvu knihy.

Petru Cimpoeşu ani v tomto díle nezapře své vypravěčské mistrovství a schopnost umně proplétat vícero dějových linek a osudy různých postav. Odbočky od děje a vedlejší postavy, které byly v předchozím románu Simion Výtažník zdrojem dokreslení groteskní reality, ve „vážněji pojaté” Christině Domestice však bohužel ztrácejí na významu, nemají oporu v ději a prodlužují příběh z Rolandova ostrova, který tak graduje a škobrtá zbytečně pomalu přes množství nepodstatných a místy příliš upovídaných pasáží. Méně pozornému čtenáři proto mohou uniknout některé souvislosti, obzvláště pokud jsou zmíněny na počátku a pak až na konci knihy, občas je zahlcen příliš sofistikovanými technickými detaily (autor nezapře své technické vzdělání), nicméně již zmíněný autorův narativní talent dokáže hodně z těchto nedostatků zmírnit a překonat.

Mezi nejlepší části románu patří politicko-satirické pasáže: ať už se jedná o fiktivní Ceauşescovy paměti, přepis jeho údajného rozhovoru s prezidentem Nixonem nebo vysvětlení, jak to „ve skutečnosti” bylo s rumunskou revolucí v roce 1989, kolem níž dodnes existuje řada dohadů a nejasností. Nicméně občas i satira víc než hořkne, a to především když se obrací do vlastních řad. Příkladem může být postava Rumuna na Rolandově ostrově, který svému náhodnému známému v pivnici Jehnička (nazvané po nejvíce ceněné rumunské lidové baladě) říká, že se na sto honů Rumunům vyhýbá a má z nich větší strach než z mimozemšťanů a nakonec mu ukradne kabát, anebo líčení jedné z postav, jakým způsobem bývalí estébáci, kteří po revoluci utekli na Rolandův ostrov, zničí Rumunsko: „Tentokrát už nebude potřeba, aby se lidé zabíjeli, stačí, když se učiní ta nejhorší rozhodnutí. Například když si zvolí ty největší pitomce ze svých řad, aby je vedli.”

Christina Domestica a lovci duší je však i přes zmíněné nedostatky velmi dobře napsaným a čtivým románem, který navazuje na nejlepší rumunské absurdní tradice. Navíc i po dočtení zanechává více otazníků než dává přímočarých odpovědí; nutí tak k zamyšlení a zároveň láká k opětovnému přečtení. A takových knih není mnoho.