Poznámka ke knize Kominické lodě
Ivan Wernisch se po povedených básních z Hlavy na stole opět přiklonil k prozaickým útvarům: miniaturní romány v Kominických lodích upomínají na proslulé bedřichiády z Doupětě latinářů nebo na pozdější texty, jako jsou např. na animované plátno převedení Tři Fuové.
Ivan Wernisch se po povedených básních z Hlavy na stole opět přiklonil k prozaickým útvarům: miniaturní romány v Kominických lodích upomínají na proslulé bedřichiády z Doupětě latinářů nebo na pozdější texty, jako jsou např. na animované plátno převedení Tři Fuové (r. Jan Bubeníček). Pohádkově laděné romány (resp. povídky členěné na kapitoly) s absurdními prvky parodují samu podstatu vyprávění a mimoděk odkazují na autorovu zkušenost s psaním žánrové (brakové) literatury, která se musí „vysedět“ a která se řídí specifickými zákony té které fikce – červené knihovny, hororu apod. Čteme-li ale Kominické lodě bezprostředně, vidíme, že se není v tom rozšafném, nabubřelém žvástu čeho chytit a ve výsledku jsme trochu zklamaní. Tak např. básníkův svéhlavý humor působí jako odvozený ze sebe samého, všechna čísla vyznívají samožerně a zejména vulgarismy i jména některých postav samoúčelně. Kominické lodě by měly být nejspíš knížkou pro radost, mnoho úsměvu ani nadšení ale nevzbudí. Chybí jim totiž, zdá se mi, nějaké hlubší opodstatnění.
Kupte si knihu:
Podpoříte provoz našich stránek.