Ve čtvrtek 28. srpna 2008 zemřela ve svém domě v Římě portugalistka a brazilianistka Luciana Stegagno Picchiová (1920–2008).

Profesorka Luciana Stegagno Picchiová vedla několik desetiletí katedru románských jazyků a románské filologie na římské univerzitě La Sapienza, založila a 11 let řídila časopis Quaderni Portughesi. Jako hostující profesorka působila na univerzitách v Portugalsku, v Brazílii a ve Spojených státech. 

Renomé profesorky Luciany Stegagno Picchiové přesáhlo hranice Itálie a její pevná vazba k Portugalsku a Brazílii jí přinesla mnohá významná ocenění. Byla mimo jiné členkou korespondentkou Lisabonské akademie věd a Brazilské literární akademie.

Ačkoliv se během studií orientovala jiným směrem než na portugalsky mluvící země a jejich kulturu – v Římě absolvovala řeckou archeologii – Portugalsko a později Brazílie se staly celoživotní náplní jejího profesního života s mnoha přesahy do života soukromého.

Spojovala encyklopedické znalosti o obou kulturách a zemích se svěžím nadhledem a odstupem, se schopností nacházet mezikulturní pojítka a nečekané souvislosti. Psala a přednášela o portugalské a brazilské literatuře a kultuře, vždy s reflexí politické a společenské reality portugalsky mluvících zemí. Patřila k významným propagátorům svobody, zejména práva na svobodný projev, na uměleckou tvorbu, která není vázána loajalitou k vládnoucí moci. V Portugalsku, které poprvé navštívila v roce 1956, měla mnoho dobrých přátel mezi odpůrci totalitního salazarovského režimu. Z jejího domu v Itálii se stalo útočiště mnoha portugalských emigrantů.

K tématům, kterými s nesmírnou erudicí zabývala, patří historie portugalského divadla (Storia del teatro portoghese (Řím, 1964), Profilo della letteratura drammatica portoghese (Milano, 1967), Ricerche sul teatro portoghese (Řím, 1969), byla odbornicí na portugalskou středověkou a renezanční prózu a poezii, zabývala se moderní portugalskou literaturou a současnými autory. Řada jejích filologických esejů vyšla portugalsky ve sborníku A Lição do texto (Lisabon, 1979) a francouzsky ve dvousvazkové La Méthode Philologique, k níž předmluvu napsal R. Jakobson (Paříž, 1982).

Přestože se až do konce šedesátých let věnovala převážně portugalské literatuře, byla později známá v Evropě i ve Spojených státech především jako odbornice na brazilskou literaturu. Z prací věnovaných brazilské kultuře patří na první místo rozsáhlé dějiny brazilské literatury (La letteratura brasiliana), jejichž přepracovaná a rozšířená verze vyšla v roce 1997 v Itálii pod názvem Storia della letteratura brasiliana. V Brazílii pak vyšly tyto dějiny v portugalském překladu, jehož druhé vydání je z roku 2004. V roce 2007 vyšlo toto mimořádné brazilianistické dílo v českém překladu jako Dějiny brazilské literatury.