Setkání s Alherdem Bacharevičem v Praze
„Z Běloruska jsem emigroval z hygienických důvodů,“ řekl spisovatel Alherd Bacharevič v rozhovoru s posluchači v pražské Běloruské klubovně.
Běloruský postmoderní prozaik Alherd Bacharevič se narodil v Minsku v roce 1975, patří tedy ke generaci tzv. sedmdesátníků. Je autorem pěti románů: Практычны дапаможнік па руйнаваньні гарадоў (Praktický průvodce bořením měst, 2002), Натуральная афарбоўка (Přirozené odbarvení, 2003), Ніякай літасьці Валянціне Г. (Žádné slitování pro Valentinu H., 2006), Праклятыя госьці сталіцы (Prokleti návštěvnici hlavního města, 2007) a Сарока на шыбеницы (Straka na šibenici, v rukopisu). Mezi vzory, které měly vliv na jeho tvorbu, uvádí Nabokova, Joyce a Kafku. Jednotlivé povídky Alherda Bachareviče byly přeložené do němčiny a polštiny.
V českém jazyce vyšly dvě Bacharevičevy povídky: Bělorusové na křišťálových koulích (časopis Babylon, květen 2005, přeložila Hanna Rak) a Dva tisíce slov o Zavaliuchinovi (Plav č.12/2006, překlad Siarhiej Smatryčenka). Kromě toho Alherd Bacharevič byl hostem brněnského festivalu Měsíc autorského čtení 2007.
25. května zavítal do Prahy, kde v Běloruské klubovně před nepočetnou skupinou svých příznivců autor prezentoval úryvky ze svého posledního románu Saroka na šyběnicy (Straka na šibenici), který zatím čeká na svého vydavatele v Minsku.
Autor pěti prozaických knih Alherd Bacharevič přijel na pražské čtení z Hamburku, kde v současnosti žije se svou ženou a malou dcerou. „Z Běloruska jsem emigroval z hygienických důvodů,“ řekl spisovatel v rozhovoru s posluchači, „Vadil mi tam panující smrádek nesvobody a totalitarismu. Pro spisovatele nemůže být nic horšího…“
Dále Alherd Bacharevič vyjádřil lítost nad stavem běloruské literatury, kdy na jedné straně členové oficiálního klubu spisovatelů Běloruska píší rozsáhlé ódy, oslavující diktátora Lukašenka v nejlepších tradicích socialistického realismu, na straně druhé kvalitní nonkonformní autoři jsou vystaveni ideologickému tlaku, cenzuře a existenčním obtížím. „Každý normální stát se snaží podporovat svou kulturu: podporuje chuť cizinců učit se jazyk, vypisuje granty pro překladatele do cizích jazyků, otevírá síť kulturních center v zahraničí. Tohle ale bohužel není případ Běloruska.“
Podle názoru Alherda Bachareviče je běloruská literatura izolovaná od světa hlavně kvůli nedostatku překladatelů z běloruštiny. „Měl jsem štěstí – poznal jsem pár Němců, skutečných nadšenců pro běloruský jazyk a literaturu. Jeden z nich překládá mé povídky a já na něj můžu dohlížet. Překladatelé se mají vychovávat, musejí mít motivaci překládat z běloruštiny do svého rodného jazyka. A čím je můžeme motivovat? Kvalitní literaturou...“