Anglicky píšící a ve velké Británii žijící spisovatel řeckého původu Panos Karnezis vydal minulý rok další svoji knihu, a to s názvem Večírek. Jedná se o téměř klasickou románovou formu nesnažící se o žádné literární, jazykové ani tematické „výstřelky“. Tématem knihy je popis života řeckého rejdaře a milionáře Marka Timoleona, který nemá být nikým jiným než Aristotelisem Onassisem, i když mnohé postavy nejsou přesnými kopiemi skutečných osob. Jde o fikci a je třeba na ni i tak pohlížet, třebaže mnohé čtenáře může svádět k důvěře ve spisovatelovo vyprávění a zaměnit je za skutečnost. Ta se však v Onassisově případě často mísí s mýtem, který o sobě rejdař sám vytvářel a stejně jako Timoleon, k stáru si už zřejmě sám nebyl jistý tím, co je pravda a co jeho představa.

Karnezis pojal vyprávění jako střídání současnosti – den a noc na Timoleonově ostrově, kde se mají slavit narozeniny jeho dcery – a vzpomínky (často chronologicky seřazené) na dětství, mládí, dospělost, úspěchy (neúspěchy v případě takovéto osobnosti nepřicházejí v úvahu). Text vyprávění příjemně ubíhá a čtenáři nic neobtěžuje život, žádné velké přemýšlení, žádná reflexe, nikdo se nestává sympatickým, ale vlastně ani nesympatickým. Snad kromě dcery milionáře, která, ač již dospělá a „rozebraná“ autorem, musí ve čtenáři vyvolat aspoň trochu pocity lítosti a tíhy nad pokřiveným životem dívky, která sice může mít všechno, ale uvědomuje si, že láska je pro ni nejdůležitější.

Expedice do duší a myšlení jednotlivých postav jsou klidně jasné, psychologicky propracované a podané s laskavým pochopením pro lidské nešvary. Autor nehodnotí, pouze popisuje a představuje a na čtenáři je, čí stranu si zvolí a zda vůbec nějakou. Rozhodně jde v současné době o literární ojedinělost; skoro každý autor chce za každou cenu zaujmout nejen netradičností námětu, ale i experimentem s jazykem a formou. Karnezis zřejmě tyto „hnací stroje“ veškeré globalizace hodil za hlavu a čtenář sám zjistí, jestli je to pro něj úleva, nuda, odpočinek či znechucení.