Jevhenija Kononenko je známá ukrajinská autorka, která nedávno ve Lvově na Fóru vydavatelů (knižní veletrh) představila svoji devátou – a prozatím poslední – knížku: Oběť zapomenutého mistra. Jedná se o nevelký román začínající jakýmsi „klipem“ z 2. světové války, kdy mladý voják wehrmachtu (jinak student dějin umění) dostane za úkol zlikvidovat židovského obyvatele jednoho domu v malém městečku na Haliči. Než se naděje, starý rabín mu strčí do ruky starý rukopis, vypije jakousi tekutinu a zhroutí se do křesla. Poté se ocitáme již v současné době, kdy si rozvedená Lesja přivydělává tím, že pomáhá západním klientům hledat stopy předků na Ukrajině. Jednoho dne dostane netradiční úkol, a to vypátrat všemožné informace o Johannu Georgu Pinselovi, německém barokním sochaři, který pracoval ve službách knížete Potockého ve městech západní Haliče. Pátrat po jistém ztraceném Pinselově traktátu poté přijede mladý Francouz Michell Arbrieu, který postupně před Lesjou odkrývá pozadí celého svého úsilí. Několik dní stráví společně ve Lvově, kde se pokoušejí spojenými silami dopátrat čehosi, co je ukryto „v břiše oběti“.

Příběh se čte velice dobře, je znát autorčina profesionální literární kariéra, která ji zařazuje mezi nejprogresivnější současné ukrajinské spisovatele. Jde o lehký text psaný ich-formou, a to hrdinkou Lesjou, v níž je možné cítit autorčiny názory i zkušenosti (např. znalosti francouzštiny, které v knize zúročuje). Již dávno před tím, než se objevila kniha Dana Browna, existovaly v „tzv. malých literaturách podobné, často kvalitnější příběhy podobného druhu (viz český Miloš Urban). I na Ukrajině se objevilo několik takovýchto knih již na konci 90. let, kdy ale nebyl o podobnou literaturu zájem, a to jak z ekonomických důvodů, tak z důvodů nezájmu o vlastní minulost či prostě proto, že knihy byly typograficky velice nekvalitní. Nyní lze mluvit o velkém boomu ukrajinských nakladatelství, která se neobávají vydat kvalitně i takový žánr, jakým je detektivně-historicko-společensko-erotický román. Nehledě na skutečnost, že se v tematice začíná využívat nejen specifické „ukrajinskosti“ tématu, ale autoři se konečně začali poohlížet i po zdrojích pocházejících od jiných etnických skupin Ukrajiny. Ať už jde o Židy, Poláky, Němce aj. (viz kniha Kvitoslava mladého autora Otara Dovženka). Spisovatelé začínají chápat, že přestože tyto minority již na Ukrajině fakticky neexistují, ještě do historického nedávna tvořily nedílnou součást ukrajinské historie a kultury, kterou je třeba o tyto vlivy zpětně doobohatit. Ukázkou takovéhoto přístupu je i kniha Jevhenije Kononenko, která stírá tabu, která tradičně na Ukrajině přetrvávají, a to např. silný antisemitismus nebo antipolská propaganda.

Kniha rozhodně stojí za přečtení, protože kromě interesantního, téměř thrillerového příběhu se můžeme dovědět mnoho zajímavého o historii barokního sochařství na západní Ukrajině, o současném i starém Lvově, životě Ukrajinců, ale i o psychologii či psychiatrii. Kniha navíc zaujme kvalitní fotografií na obálce a typografií (ta se postupně na Ukrajině zlepšuje), i když jde o paperback. Dojem však může naprosto pokazit nedokonalá redakce, která si neporadila s překlepy, pravopisnými i gramatickými chybami vyskytujícími se snad na každé stránce. Je vidno, že absence kvalitních redaktorů a korektorů není výjimkou ani na Ukrajině, a to je v tiráži většiny knih uveden vždy celý seznam literárních redaktorů, odpovědných redaktorů, dalších redaktorů a různých korektorů, kteří se všichni měli na knize podílet.