V jednom roce vyšly na Ukrajině hned dva romány věnované životu a dílu snad nejvýznamnějšího ukrajinského barokního sochaře, Johanna Georga Pinsela (2. pol. 18. st.). Jedna je román ze současnosti o hledání odkazu tohoto záhadného umělce (viz Jevhenija Kononenko: Žertva zabutoho majstra) a druhým je historická freka o posledních dnech na dvě století zapomenutého génia barokního sochařství. O Pinselovi dodnes koluje řada legend, takže tajemství, kterými jsou opředeny jeho sochy, si přmo žádají o nějaké literární zpracování. Ješkiljev využívá poměrně rozsáhlých znalostí historie a reálií barokní Západní Ukrajiny, zvláště Lvova, Ivano-Frankivska (dříve Stanislaviv) a Bučače, kde Pinsel žil a tvořil.

Autor přivádí do tehdejší Rzeczpospolité dva tajné vyslance z Vatikánu, kteří mají za úkol se Pinsela zmocnit a dostat z něj přiznání, že slouží ďáblu. Dle autorovy interpretace je Pinsel opravdu členem záhadného "bratrstva", které hlídá kůži starodávného vyhynulého zvířete, a navazuje na jakýsi řád či organizaci podobnou svobodným zednářům. Protože o sochařově životě se dochovalo minimálně zpráv, je na každém spisovateli, jak se postaví k jeho osobě a představí ho současným čtenářům či zájemcům o jeho mimořádné dílo.

Knížka popisuje události ve výše zmíněných městech mezi 5. březnem a 27. srpnem 1761, odkazuje na starší události, o nichž má čtenář jen mlhavou představu, a tím přispívá k tajemnému pozadí sochařova života, realisticky až naturalisticky předkládá děje ať už v Pinslově domě, na tajné schůzce, v zájezdním hostinci či v klášteře. Z prostředí, které postavy nazývají provinčním, vystupuje zajímavý multietnický kolorit tehdejší Západní Ukrajiny, v němž se mísily opravdu všechny možné národnosti, mluvilo se německy, polsky, latinsky i ukrajinsky a duchovní instituce několika církví spolu koexistují na poměrně malém území.