Před dvaceti metry vody
Splývám na břiše
zátokou, a vidím
velké převisy

cesty které lidé vyšlapali
před dvaceti metry vody

Slyším jak někdo
šeptá celou noc
Někdo nalévá med
z modrého džbánku
na moje záda

Začínám se potápět
úplně zvláčním
už je to příliš dlouho
co jsme tou cestou šli domů

--

To ráno
Modřinka letí
s větvičkou
Záclony slibují slunce
Na paži mám:
Žíly stín

--

Měsíc plane
Měsíc plane
Spájí vlákna koberce

Dny nejsou dost krátké
pro paměť

Už zapomínám být i zklamaná
jen tvar očí je mi povědomý

-- 

Nevědomky
Po nocích
čekají mé sny ve frontě

A ráno
jsou myšlenky úplně čisté
U oken chvěju se na špičkách
vidím čáru na moři
po tom posledním
který vesluje pryč

určitě úplně zlomený
ublížený a neprosněný

-- 

Jde o to si pamatovat
Jde o to si pamatovat
to co musíme
než přestane pršet
Datel
si myslí své
a tahá mě
z mých šišek

Už nikdy znovu nenajdu
ty dobré koláčky
sypané piniovým semínkem
Už nikdy znovu nenajdu
vajíčka zapečená
v obálkách z těsta

A tady – v co mám dál
věřit? Ančovičky jsou úplně jiné
v zemích, kde věší
chobotnice na šňůru
mezi kalhotky! Ne

nikdy nezapomenu
tu ančovičkovou pomazánku
Nevábná hmota
ale ta chuť! Ta chuť
mě přiměla žvýkat pomaleji
a dívat se blíž a blíž na obraz
ve tvých očích