Na podzim uprostřed všeho ovoce
věřím, že jablka jsou planety

Pojídám sluneční soustavu
chroustám Jupiter
ale sotva se odvážím pohlédnout
na dno kráteru
kde právě ztrácí život
půlka červa

---

Teď už jsem velká
Teď už jsem máma
a měla bych zahodit mašle
kvůli dospělosti

Práce
které jsem bála jako malá
právě začala

máme chuť se bát
protože bolest z toho že jsme si zvolily
špatné povolání nebo muže nebo život
není tak velká jak jsme si myslely

Jako smutné pohádky
které chceme slyšet znovu a znovu

---

Sněžilo
když jsi vyšel ven
Sněžila jsem
němě jsem se snášela k lesu
tmavých vlasů

stekla ti dolů po čele
a usadila se v koutku oka

A ostatní se v obavách ptali
proč pláčeš

---

Příští rok přeskočím jaro
Z léta udělám podzim
obléknu se do třešní
a usnu na větvi v pyžamu z listí

Porážím stromy ostatních
a zvnitřku toho mého
mě letokruhy tlačí do boku

Napiju se mízy
spálím strom
pod popelem spatřím dvě zelené oči: Jaro

---

Nikdy jsem
neviděla granát
ale vím jaké to je
tak jak teď stojím

pojistka vytržená
a tolik strachu ze sebe sama

---

Mbarka
mezera mezi tvými předními zuby
mě plní údivem
tak často se směješ
Mbarka
tak ses smála
když ti tetovali paže
jehlami máčenými v sazích
a z teček vznikaly měsíce, ryby, květy n
a prsou, na čele
na pažích, na prstech, na nohou

Mbarka
narodil se ti jen jeden syn
a lidé ve vsi říkali ž
e na tě pohlédlo zlé oko
Ale teď si tě váží
protože nikdo nemá takového syna
nikdo neudělá takový kuskus jako ty
a ty koberce co tkáš!

Mbarka
tvé koberce jsou tlusté a křivé
protkané obrazci barvenými hennou
které sesílají dobré sny
a měkký teplý spánek
Mbarka
nikdo mě nebudí tak jako ty
tiše stojíš ve dveřích
a oslepuješ mě sluncem
které vychází
z mezery mezi tvými předními zuby