Bertrand Schmitt se narodil v Paříži v r. 1967, žije střídavě v Paříži a v Praze. Své první básně publikoval ve studentských revuích. V roce 1990 navázal kontakt s Pařížskou surrealistickou skupinou sdruženou kolem básníků Vincenta Bounoura (1928-1996), Michela Zimbaccy (1924) a Marie-Dominique Massoniové (1947), na jejíž činnosti se od té doby podílí. Přispívá do pařížského surrealistického časopisu S.U.RR. Od roku 1997 též aktivně spolupracuje se Skupinou českých a slovenských surrealistů.

V roce 1992 vydal v Surrealistické edici v Paříži sbírku J’ai du bon tabac, po níž následovalo v roce 1995 poetické vyprávění Le Gré des rues. V roce 2000 publikoval v pařížském nakladatelství L’Esprit frappeur ve spolupráci s režisérem Patricem Spadonim Les Sentiers de la colère (Cesty hněvu).
Další texty a eseje B. Schmitta byly ve Francii otištěny v časopisech Positif, Mordicus, Les Cahiers de l’Umbo, Quimper est poésie, D’une orée noire, Hôtel Ouistiti, Filigranes, La Dame Ovale, Le Manoir aux dictions, Le pied de grue, Huit, Au Libre Olibrius, Ça commence comme ça.

V Čechách Bertrand Schmitt publikoval především v časopise Analogon. V roce 2006 mu v překladu Ladislava Šerého vyšla knižně básnická sbírka Dynamika křiku (fragmenty inkarnace), která vznikala v letech 1988-1989.