Moje domácí kino
aby se mi lépe psalo / pokládám list papíru / na knihu // autorovo jméno / se prodere čas od času / na povrch / jako utopenec / a pokouší se chytit mě za ruku...
Aby se mi lépe psalo
(Ca să pot scrie)
aby se mi lépe psalo
pokládám list papíru
na knihu
autorovo jméno
se prodere čas od času
na povrch
jako utopenec
a pokouší se chytit mě za ruku
píšu čím dál rychleji a důrazněji
a slova zaplňují
tenký list papíru
jako hroudy hlíny
čerstvý hrob
Momentka
(Instantaneu)
nahlížím přes rameno do časopisu kterým ta paní zběžně listuje
a několikrát za sebou
mě přepadne chuť jí říct
počkejte, počkejte chvilku
ale ne tehdy když se papír zaplní barevnými obrázky
nýbrž v momentě kdy její rty a jazyk navlhčují prst
jímž obrací další stránky
Znovu si uspořádat život
(Refacerea vieţii)
mezi papíry na psacím stole
byl jeden na který jsem si zapsal jména žen
co jsem je miloval
až do dnešního dne
nemůžu ho najít
asi jsem ho ztratil
zřejmě znamení že zítra si musím život znovu uspořádat
Bůh s nikým nemluví
(Dumnezeu nu vorbeşte cu nimeni)
od nějaké doby
slyším o sobě vyprávět stále stejné historky
většinou ošklivé a většinou smutné
a mám radost
znamená to že všechno co jsem udělal v poslední době
je
možná
dobré a krásné
jinak řečeno nudné
a kdo by s něčím takovým marnil čas
nezlobím se a nehádám
protože slyším že Bůh nemluví s nikým
ani o jednom z nás
Památce Ioana Flory
(Memoriei lui Ioan Flora)
vždycky když mi zdřevění levá ruka
hned pomyslím na srdce
a říkám si jestli mu nic nechybí
jestli je moc neničím
věčnými cigaretami a kávou
ženami co chtějí víc než kdy měly
celým tím životem který vážně škodí zdraví
otázky se vytrácejí jedna po druhé
až zůstanu sám:
ruku cítím čím dál míň
ale srdce čím dál silněji
ve chvíli kdy dostanu strach
mě obejme
dlaň pravé ruky
a všechny její prsty
putují nahoru a dolů
svírají a povolují
štípou a zase opouštějí
kůži maso a kosti znehybnělé paže
jako by jedna polovina mého těla
povzbuzovala tu druhou
jako by ta část těla kde není srdce
ukrývala mou duši