Portugalský spisovatel Miguel Sousa Tavares, známý jako novinář a televizní komentátor, publikuje reportáže, cestopisy, povídky a texty časopisecky i knižně. Jeho první román Rovník (2003) se stal v Portugalsku jednou z čtenářsky nejúspěšnějších knih posledních let: za půl roku od vydání se prodalo sto tisíc exemplářů.

Sousa Tavares vytěžil děj románu z let 1905-1908 a zasadil jej jednak do Portugalska, jednak do tehdejší nejmenší portugalské kolonie - afrických ostrovů Svatý Tomáš a Princův ostrov - a krátce také do Indie. Dobovou historicko-politickou situaci (krize portugalské monarchie a koloniálního impéria) velmi obratně propojil se strhujícími osobními prožitky hlavní postavy, jíž je lisabonský majitel lodní společnosti Luís Bernardo, starý mládenec, který se na výzvu portugalského krále stane guvernérem zmíněné kolonie. Tam má splnit naprosto nereálný a nevděčný úkol: přesvědčit právě přijíždějícího anglického konzula (který je na ostrov Svatého Tomáše vyslán rovněž se zvláštním úkolem), že na tamějších kakaovníkových plantážích nepracují černošští otroci dovážení z Angoly bez možnosti návratu domů, nýbrž pouze „najatí dělníci“. Protihráčem Luíse Bernarda se stává mladý, ale už ostřílený anglický diplomat David, který se po velmi úspěšné kariéře v Indii dočká prudkého pádu, když se dopustí vážného přestupku.

V izolovaném ostrovním prostředí se z nich brzy stanou přátelé, ale nemohou zapomenout, že jsou zároveň protivníky. Pragmatik a dobrodruh David vystupuje oficiálně proti nehumánní otrocké práci, ale v podstatě zastupuje zájmy britských majitelů kakaovníkových plantáží v Africe a na Antilách, kteří chtějí bojkotem zničit portugalskou konkurenci, a zároveň si chce splněním svého poslání vylepšit otřesenou kariéru. Luís Bernardo je sice výchovou, kulturní úrovní a společenským postavením na téže výši jako David, ale povahově je donkichotovský idealista, který se natolik nechá unést svým „posláním“ od samého krále, že nepochopí portugalské zákulisní intriky a domnívá se, že se mu i v nepřátelském ostrovním prostředí podaří zjednat nápravu a docílit příznivých podmínek pro angolské dělníky. Fakt ovšem je, že kdyby tam Angolané nebyli drženi násilím za nelidských podmínek, koloniální hospodářství by se brzy zhroutilo.

Sousa Tavares pronikavě vystihuje politickou a ekonomickou situaci v Portugalsku i v jeho afrických koloniích na počátku 20. století, v době boje mezi „spřátelenými“ koloniálními mocnostmi. Od působivého začátku, kdy je Luís Bernardo přijat králem a záhy se ocitá v primitivním ostrovním světě, a od pohledu do bohaté a rušné Indie, se rozvíjí poutavý děj, prolínaný skvělým líčením krajiny a společnosti, vynikajícími charakteristikami postav i zasvěcenými komentáři k dobovým událostem.

Luís Bernardo má na jedné straně nereálné představy o tom, jak se působením na ostrově zapíše do dějin, ale na druhé straně je to bonviván a sukničkář. A když se seznámí s Davidovou krásnou a vášnivou ženou Ann, románové napětí se stupňuje v několika liniích. Osobní guvernérova proměna z víceméně povrchního debatéra z lisabonských kaváren v zastánce moderních hospodářských metod a v obhájce práv černochů, ale také z přelétavého milovníka v muže zcela propadlého lásce k jediné ženě, nemůže za daných okolností vyústit jinak než v tragédii.

Zážitek z tohoto zajímavého románu umocňuje kvalitní překlad Lady Weissové.