Úspěšný druhý román britské autorky Zoë Hellerové Zápisky o skandálu (Notes on a Scandal, 2003; druhé vydání vyšlo pod názvem What Was She Thinking? a s podtitulem Notes on a Scandal) byl v užší nominaci na Man Booker Prize – v tomtéž ročníku soupeřil mj. s již česky vydanými romány Ve čtvrti Brick Lane Moniky Ali a Přežívá nejsmutnější Margaret Atwoodové; vítězem se stal Vernon Bůh Little DBC Pierra.

Zoë Hellerová se narodila v Londýně (1965), studovala angličtinu v Oxfordu a na Kolumbijské univerzitě v New Yorku, kde také nyní žije. Přispívá do časopisu The New Yorker a do dalších a je sloupkařkou listu Daily Telegraph; v roce 2002 byla oceněna jako Sloupkařka roku cenou British Press Award. První román, Everything You Know, vydala v roce 1999.

Román Zápisky o skandálu je psychologickým portrétem dvou velmi odlišných žen, které spojuje přátelský vztah, jenž každá z nich vnímá trochu jinak. Je také příběhem lásky čtyřicetileté ženy a patnáctiletého studenta. Dává též nahlédnout do prostředí londýnské střední školy. Především je však portrétem vypravěčky románu, šedesátileté osamělé učitelky historie Barbary Covettové, která sice vypráví příběh své o dvacet let mladší přítelkyně a kolegyně, učitelky keramiky Sheby Hartové, ale mezi řádky a s postupem textu a děje toho čím dál víc prozrazuje především o sobě samé, aniž by možná chtěla. Román je tak především příběhem o velké osamělosti a životní prázdnotě ženy, která se nikdy neprovdala a neměla děti a, ač si to zřejmě nechce přiznat, je spíše lesbicky orientovaná. Její vztah k Shebě je nejen přátelský, ale také mateřský, milostný a erotický, ačkoli téměř nic z toho nevzejde během jejich vztahu na povrch – jsou prostě blízké přítelkyně a jedna pro druhou oporou v těžké životní situaci.

Přitom se velmi odlišují – a to nejen věkem. Barbara je osamělá, trochu zakomplexovaná a zatrpklá, naopak Sheba je vdaná a má dvě děti, je krásná a stále ještě mladá a žádoucí. Pochází z bohatých poměrů a také se dobře vdala, ačkoli její muž je mnohem starší. Sheba se přímo obětovala rodině a jen příležitostně se věnuje svému koníčku – keramice a sochaření. Jinak se stará o domácnost a o děti a teprve po dlouhé době si našla zaměstnání jako učitelka keramiky, kde se také seznámila a sblížila jednak s Barbarou, jednak i se studentem Connollym. Shebiny dvě děti nejsou bez problémů: starší dcera je v těžké pubertě a bouří se proti rodičům, zejména proti matce. Má problémy ve škole a nakonec je z ní i vyloučena. Mladší syn se narodil s Downovým syndromem. Manželství s Richardem je zdánlivě vzorné, ale Sheba se přesto cítí nespokojena. A pak si začne s Connollym.

Zde spatřuji největší slabinu jinak kvalitního díla: vztah Sheby a Stevena Connollyho, jemuž je patnáct let a není nijak výjimečný (ani jako hezký kluk, ani jako student), a motiv tohoto vztahu není právě nejpřesvědčivější. Proč se Sheba, celkem rozumná žena, zaplete se svým žákem? Co ji k tomu vede? Proč ve vztahu pokračuje a namlouvá si, že toho chlapce miluje, když ví, jaké to může přinést jemu, ale především jí problémy? Jaký může nastat skandál? Že se ztrapňuje sama před sebou a později i v očích svého nezkušeného milence? Že ji takový vztah nemůže uspokojovat ani sexuálně, ani intelektuálně? Že to ohrozí i její rodinu? Tyto otázky nejsou dostatečně zodpovězeny. Nebylo to sice zřejmě ani autorčiným úmyslem, ale jisté objasnění příčin by přece jen bylo namístě. Postava Sheby je tím do značné míry zbytečně zploštěna.

Přátelství Barbary a Sheby se rodí postupně a pomalu, pak je však velmi intenzivní. A po vypuknutí skandálu, jakmile vyjde najevo vztah Sheby a Stevena, je Barbara vlastně jediná, kdo Shebě zůstane oporou. Jejich vztah projde i krizí, nakonec však spolu zůstávají. Postava vypravěčky Barbary se postupně ocitá v centru čtenářovy pozornosti. Zdánlivě se vše upíná jen k Shebě, k její rodině a ke Connollymu (Sheba jí všechno podrobně vypráví, takže Barbara vše může detailně popsat, jakoby byla přímo svědkem jejich schůzek a rozhovorů), nicméně na povrch vyplouvá především Barbařina osamělost. Román tak prostupuje velký smutek.

Kniha je nesmírně čtivá, nechybí jí ani lehká ironie, nadhled a humor, dobře načrtnuté vedlejší postavy (zejména ředitel školy), svižné dialogy a několik vydařených tragikomických scén, ale i jisté tajemství a nedořečenost, spočívající jednak v onom čtení mezi řádky v Barbařině vyprávění a jednak v neukončenosti – nedozvíme se, jak vlastně Shebin „skandál“ dopadl, zda a jak byla potrestána a jak pokračoval vztah obou žen (jelikož je jisté, že vztah Sheby a Stevena Connollyho skončil) a vztah Sheby a jejího manžela, dcery a syna. Ale to vlastně ani není důležité; román by tím ztratil něco ze svého kouzla. I přes některé slabiny jde o kvalitní četbu, na hony vzdálenou typickým „románům pro ženy“, jejichž půdorys obratně využívá k hlubšímu portrétu hrdinek. Pod vnější atraktivitou tématu (ale také třeba názvu díla) se skrývá mnohem víc.

Román byl ve Velké Británii také zfilmován; premiéra se očekává na konci roku 2006. Režisérem je Richard Eyre, který natočil mj. film Iris (2001; u nás jej Česká televize uvedla pod názvem Příběh jedné ženy) o spisovatelce Iris Murdochové. Autorem scénáře je dramatik Patrick Marber, autor úspěšné (a také zfilmované) hry Na dotek. Hlavní role ve filmu vytvořily nositelky Oscara Cate Blanchettová (Sheba) a Judi Denchová (Barbara).