„Zvláštní činnost: jako hobby užasná, pro povolání pochybná, jako obor trýznivá, pro obživu nevhodná, k přežití nezbytná.“ Takto vnímá svou životní literární zkušenost básník, prozaik a esejista, jenž již přes dvacet let neustále pendluje mezi Budapeští, Berlínem či Vídni a jehož dílo vychází takřka bez výjimky ponejprv u německých nakladatelů. Píše dvojjazyčně, maďarsky i německy, pokládá se však nadále za autora maďarského, přičemž své momentální působení v Německu s nadsázkou přirovnává k pobytu „intelektuálního gastarbeitera”. György Dalos patří mezi ty autory, jimž se podařilo překročit práh středoevropského „provincionalismu“ a kteří, aniž by zanevřeli na své kořeny, píší o své zemi bez růžových brýlí. Je autorem pro svou otevřenost doma často kritizovaným, ve světě uznávaným, v Čechách pak zcela neznámým.

Podstatu Dalosova díla snad nejlépe vystihují slova Györgye Konráda: „Dalos je provazochodcem mezi ironií a melancholií, mezi chutí do života a zármutkem. Jeho próza je prostou výpovědí o komplikovanosti života, dlouhou anekdotou o světových dějinách malých lidí.“ Ve svých románech Dalos reflektuje svízelnou situaci individua, snažícího se zorientovat v absurdní době „reálného socialismu“. Jeho hrdinové jsou tak konfrontováni nejen s vládní ideologií, ale chtě nechtě i se sebou samými, s hledáním vlastního já. Napjatost těchto konfliktních vztahů však autor podává vždy stylem jemu ryze vlastním: trpkou ironií a humorem sarkastického fejetonisty. Z tragédie se stává provokující fraška, jež přesahuje životy románových hrdinů a nepřímo pojmenovává soudobé společenské neurózy.

Román Obřízka (A körülmetélés, 1990), dějově zasazen do období let 1955/56, je příběhem židovského chlapce, tápajícího mezi rodinnou tradicí a státní doktrínou, ale i polemikou o postavení Židů v maďarské společnosti. Obdobný motiv nacházíme i v próze Hledač boha (Az Istenkereső, 1999), jejíž tragikomičnost pramení ze střetu dvou pedagogů, věřícího a komunistického, usilujících o nadvládu nad duševním vývojem pubertálního židovského gymnazisty. Další úspěšný román Hráč na schovávanou (Der Versteckspieler, 1994) vypráví o osudech Tamáse Cohena, „simultánního tlumočníka bez diplomu“, jenž ve svých postojích ke kádárismu lavíruje stejně zmateně jako i mezi svými čtyřmi milenkami. S postavou Cohena se setkáváme i v románě Kámoši (Seilschaften, 2002). Tentokrát autor hrdinu zaplétá do politických komplotů spojených s hospodářskou kriminalitou v Maďarsku devadesátých let. Dalosův nejnovější román Brigáda Balaton (Balaton-brigád, 2005) pojednává o tajných operacích východoněmecké Stasi na březích „maďarského moře“.

György Dalos se narodil v židovské rodině v Budapešti roku 1943. Vystudoval obor německá historie na Moskevské státní univerzitě. Od roku 1964 byl členem Maďarské komunistické strany, avšak již o čtyři léta později se stal pro stranu kvůli svým „protistátním aktivitám“ nepřijatelným. V tzv. budapešťském procesu maoistů byl odsouzen k sedmiměsíčnímu vězení a postižen publikačním zákazem, přetrvávajícím až do pádu komunismu (o tomto zákazu se teď vyjadřuje s povděkem, neboť prý zabránil vydání nezralých děl). Jeho definitivní rozchod s marxismem a následné přimknutí k maďarské demokratické opozici iniciovaly především události Pražského jara. Po celá sedmdesátá léta pak působí jako překladatel z ruštiny a němčiny (Schiller, Majakovskij a další).

Výrazným mezníkem v jeho „nezbytné“ literární činnosti bylo udělení akademického stipendia západoněmecké DAAD. Po vynuceně dlouhé odmlce, tj. od vydání jeho prvotiny Zrození mých slov (Szavaim születése, 1963), se mu tak znovu naskytla možnost publikovat. V několika cizojazyčných překladech záhy vyšla orwellovsky laděná „historická zpráva“ s názvem 1985 (1985. Ein historischer Bericht, 1982), v níž autor satiricky předjímá rozpad impéria Velkého Bratra. V letech 1987 až 1995 Dalos pracoval pro německá a rakouská média. V druhé půli devadesátých let vedl Maďarské kulturní středisko v Berlíně, jako literární kurátor pak koncipoval maďarskou prezentaci na 51. Frankfurtském knižním veletrhu.

V současné době je opět literátem na volné noze. Za jeho dílo mu byla v Maďarsku udělena Cena nakladatelství Magvető (1990), v Německu potom prestižní Cena Adalberta von Chamissa (1995) a Cena Andrease Gryphia (1999).