Prvotina mladého amerického autora židovského původu nemůže nechat chladným žádného čtenáře. Nepochybně autobiografický příběh je rozvrstven do několika rovin, které se vzájemně prolínají (někdy není jasné, jaký účel mají časové údaje v názvech některých kapitol): vlastní vyprávění Jonathana, jenž přijíždí na Ukrajinu pátrat po ženě, která za války jeho dědečkovi zachránila život; vyprávění jeho průvodce, mladého Ukrajince Alexe – a to formou dopisů, a příběh vesnice Trachimbrodu a Jonathanových předků.

Hlavní, nosná linie celého románu je putování všech protagonistů: jak skutečné, fyzické cestování, utíkání, vracení se, tak vnitřní poutě od sebe k jiným a zpět. Spousta otázek zůstává nedořešena, neboť se mohou zdát po nějaké době nepodstatné. Celá kniha popisuje hledání sebe sama, a to prostřednictvím druhých, lidí zcela odlišného charakteru, mentality, doby, kdy žili… Nedozvídáme se, jestli se sám Jonathan-autor „našel“. Velkou proměnou prochází Ukrajinec Alex, jenž až dosud žil jen jakýsi „jakoživot“, nechal se terorizovat od svého otce, stavěl se do role, po které vždycky toužil, ale neměl sílu své představy uskutečnit. Alex se na první pohled nebojí skutečnost nazvat pravým jménem (v dopisech Jonathanovi), kdežto Jonathan jako by se jí vyhýbal. Hrdina ovšem nemůže jinak. Aby byl román „pravdivý“, pak tuto roli Jonathan v celém příběhu hrát musí, protože on „byl oddálen“, aniž by se ho kdokoli ptal, a to právě dějinnými událostmi, které v knize vystupují jako dané osudem a neměnné, a autor-hrdina je může jen pozorovat, popsat, ale musí zůstat pasivně v pozadí.

V Alexových dopisech Jonathanovi, kde komentuje jeho již napsané části knihy, se opět vynořuje to, co lze popsat jako osudem dané a neměnné, i když se může Alex vztekat sebevíc. Rád by některým postavám dal do rukou moc, kterou mít nemohou; rozhodování, lásku, projevy lásky či nenávisti, které nikdy nedojdou naplnění, by nezměnil rád jenom Alex, ale i čtenář. Z knihy však jasně vyplývá neměnnost jistých událostí, historické paměti, lidského údělu… Protože jinak by kniha nemohla skončit tak, jak nakonec skončí.

Jistě mnoho diskuzí může vyvolat překlad R. Podaného - tedy dopisů, které píše Alex Jonathanovi. Překladatel si mohl zvolit jiný způsob převedení jeho angličtiny do češtiny, ale faktem zůstává, že řešení je velice nápadité. Z textů proto přímo čiší angličtina, její struktura, gramatika etc., neboť Alex hledá jednotlivá slova ve slovníku, a do toho se tu a tam promítne ruský základ (Alex je z Oděsy, kde se mluví jen rusky). Trochu mi vadilo, že překladatel nevysvětlil některé termíny z židovských reálií, ale celkově jde o knihu, jejíž netradiční forma právem získala mnohé obdivovatele, a jak je na přebalu uvedeno, dle její předlohy se natáčí film.