V úvodu bych vás rád upozornil, co ode mě máte očekávat – či spíše co očekávat nemáte. Vidím, že jsem se dopustil chyby už v názvu první přednášky. Název je, nemýlím-li se, „Hádanka poezie“, přičemž důraz je samozřejmě na prvním slově, „hádanka“. Takže si možná myslíte, že právě hádanka je nejdůležitější. Nebo, což by bylo ještě horší, si možná myslíte, že si namlouvám, že jsem nějak odhalil správné pochopení oné hádanky. Po pravdě řečeno vám nemohu nabídnout žádný objev. Strávil jsem celý život četbou, rozbory, psaním (či pokusy o psaní) a potěšením z poezie. To poslední mi připadá ze všeho nejdůležitější. Při „opájení se“ poezií jsem dospěl ke konečnému závěru. Opravdu, jakmile se ocitnu před prázdnou stránkou, mám pokaždé pocit, že si musím literaturu znovuobjevit. Ale minulost mi není nic platná. Jak jsem tedy řekl, mohu vám nabídnout pouze svou nejistotu. Je mi skoro sedmdesát. Většinu života jsem věnoval literatuře a mohu vám nabídnout jen pochyby.

Veliký anglický spisovatel a snílek Thomas De Quincey napsal – na některé z tisíců stránek svých čtrnácti knih –, že objevit nový problém je stejně důležité jako nalézt řešení problému starého. Ale já vám nemohu nabídnout dokonce ani to; mohu vám nabídnout jen časem prověřenou nejistotu. A přesto, proč se tím trápit? Co jiného jsou dějiny filozofie než dějiny nejistoty hinduistické, čínské, řecké, scholastické, biskupa Berkeleyho, Humeovy, Schopenhauerovy a tak dále? Chci se jen s vámi o tuto nejistotu podělit.

Kdykoli jsem se ponořil do knih o estetice, měl jsem nepříjemný dojem, že čtu díla astronomů, kteří se nikdy nepodívali na hvězdy. Chci tím říci, že psali o poezii, jako by poezie byla úkolem a ne tím, čím skutečně je: vášní a radostí. Četl jsem například s velikou úctou knihu Benedetta Croceho o estetice a narazil jsem na definici, že poezie a jazyk jsou „vyjádření“. Když si představíme vyjádření něčeho, dostaneme se zpět ke starému problému formy a obsahu; a pokud připustíme vyjádření bez ničeho konkrétního, nedostaneme se vůbec nikam. Uctivě tedy přijmeme definici a hledáme něco jiného. Hledáme poezii, hledáme život. A život je tvořen poezií, tím jsem si jistý. Poezie není nic cizího – poezie, jak uvidíme, číhá za rohem. Může po nás v kterékoli chvíli skočit.