Brilantní, sžíravá společenská kritika, která nepostrádá černý humor, grotesknost, vtipné komentáře ani dobře odposlouchané dialogy a občas hraničí až s karikaturou.

Tisk je plný nešťastných příběhů, ale i sladkých pohádek. Oboje vytváří tatáž mašinerie, která si nečiní iluze o lidské dobrotě či lepším světě. Není žádné velké překvapení, že obzvlášť nemilosrdné projevy jalového světa mediální publicity nalezneme na stránkách bulvárních plátků a v metodách, jimiž se tyto stránky zaplňují.

Do tohoto světa je zasazen román A. Salminena Sráči. Antti Suurnäkki, redaktor finského večerníku, je muž středního věku, cynik, v očích mnoha archetyp protřelého žurnalisty, člověk, který viděl už tolik lidské podlosti, že ztrácí schopnost se pro cokoli nadchnout. Nenechá se obalamutit žádnými úsměvy a od budoucnosti nečeká nic zásadního. Koná jen svou práci. Pravidla mediální hry jsou drsná, nicméně touha protlačit se na stránky novin je silná. Pokoušejí se o to všelijací snaživci: málo talentovaný automobilový závodník okresního formátu potřebuje stůj co stůj publicitu, aby vzbudil pozornost případných sponzorů; začínající popová hvězdička přistoupí na požadavky vydavatelské společnosti a v zájmu získání „pornoimage“ se nechá nafotit spoře oblečená – tenhle trik přece u čtenářské veřejnosti vždy bezpečně zabere. O nic lehčí to však nemají ani ti, kteří se už na stránky novin prodrali: otěhotnělá miss roní slzy, polyká tabletky diazepamu a na pokračování vypráví svůj nešťastný příběh senzacechtivým redaktorům. Duch hry velí buď zneužívat, nebo být zneužíván. Uvažovat o jiné alternativě je zbytečné. Všichni vědí, že celé to hemžení je plné špíny, jenže show jede dál. Nejlépe proplouvají ti, kteří to pochopí a na nic se moc nevyptávají.

Vedle klepů a drbů se na titulní strany bulvárního tisku hodí i tvrdší materiál, a tady Suurnäkki naráží. Třebaže ve své každodenní práci zaujímá k věcem, jež v něm budí odpor, většinou chladný postoj, rozhodně to není lhostejný člověk. Přece jen si ještě uchoval sociální cítění, alespoň jakés takés. Nechutné návrhy automobilového závodníka získat publicitu tím, že „z vrozené šlechetnosti“ povozí nemocné děti z onkologického oddělení v závodním autě za přítomnosti médií, jsou i na něho moc. Stejně jako domovník kupčící s hrůzostrašnou historkou o narkomance, která usmrtila své dítě. Ale když se tyto příběhy objeví příštího dne na stránkách konkurenčních listů, zavolá si ho šéf na kobereček a dá mu jasně na srozuměnou, že v téhle branži se s jemnocitem daleko nedostane.

Arto Salminen: Paskateoria. WSOY, 2001, 150 s.