Román o třech velkých neznámých – o stáří, Rusku a víře. A také o hledání mostů mezi otci a dětmi.

Ovdovělý muž prodělá mozkovou příhodu. Upoután na nemocniční lůžko se obtížně vyrovnává s nemohoucností pomalu se zotavujícího těla. Paměť se mu vrací postupně, zmateně a velmi bolestně. Dotek smrti v něm vedle vzpomínek a bilancování probouzí i touhu sblížit se se synem, s nímž si nikdy pořádně nerozuměl a s kterým se v den manželčina pohřbu definitivně rozkmotřil kvůli názorům na Boha a víru.

Syn pracuje jako zlatič na kupoli chrámu svatého Izáka v Petrohradu, kde vrcholí přípravy na velkolepé oslavy tří set let od založení města. Otec, zapřisáhlý ateista, se po odchodu z nemocnice vydává do Putinovy říše, aby se ještě jednou pokusil syna přesvědčit o své pravdě: „Bůh neexistuje. Všechno končí smrtí, po ní už nic nepřijde.“

Synovo pracoviště je od hotelu vzdáleno ani ne dva kilometry, ale obří město stihne otce na této cestě vtáhnout do světa smutku, přeludů a radosti. Ta cesta totiž trvá čtyřicet let – tolik času uplyne, než staří otcové a jejich stárnoucí synové naleznou vzájemné pochopení. Tolik času trvala i stavba chrámu svatého Izáka.