Garth Ennis je prvoligový komiksový scénárista, což českým čtenářům dokázal svým Hitmanem. Ale až nyní u nás vyšel jeho nejlepší a největší opus: Preacher – Kazatel. Silná nadsázka provázející celé dílo udělala ze série kult už během sešitového vydávání. První kniha, tedy sedm prvních sešitů, tvoří uzavřenou epizodu, ale také otvírá dvířka, spíš vrata dalšímu vývoji příběhu.

Kdesi v Dallasu vstoupí do těla kazatele Jesse Custera bytost, potomek anděla a démona – bytost zvaná Genesis. Že při onom parádním vstupu na scénu srovná se zemí kostel plný lidí, jen předznamenává, v jakém duchu se celý příběh ponese. Genesis nejenže uprchlo z nebes, ale dává Kazateli schopnost Hlasu božího. Shodou náhod se na místě „nehody“ ve stejný čas objeví Jesseho exmilenka Tulip, nyní nájemná vražedkyně, a další náhodně zapojený spoluhráč – morbidní, sprostý a přátelský irský upír Cassidy. Tito tři jsou asi tak nejnormálnější protagonisté celého příběhu.

Ennis ukazuje Ameriku s neuvěřitelnou nadsázkou, která se ale na druhý pohled nepříjemně podobá skutečnosti. To, že se v Dallasu (rozuměj v Buranově) objeví božská bytost, slouží autorovi společně s přímočarostí tamních obyvatel za skvělou kulisu pro přisprostlou, krvavou a přitom kvalitní podívanou.

Preacher vycházel v nakladatelství Vertigo známém vydáváním bizarních komiksů, které by jinde nevydali. Kazatel se do jejich stáje hodí dokonale. Je přímo přeplněný podivnými postavami, jež jsou ale s realitou spojeny tak silným špagátem, že člověk trne jen při představě, že by doopravdy mohly někde na světě existovat. Největší Ennisovo umění je postavit absurdní situaci tak, že působí věrohodně. V tom připomíná Quentina Tarantina a také se nijak netají tím, že jej obdivuje. Jejich styl humoru je podobný, jen Ennis má v komiksu přece jenom poněkud volnější ruku. Vydatně mu také pomáhá Steve Dillon, malíř provázející Ennise na jeho cestě komiksem. Jeho místy více či méně karikující kresba se dokonale snoubí se zvrhlými nápady Gartha Ennise a jejich komiksy mají nezaměnitelný a lehce stravitelný rukopis.

Pokud se podíváme, s jakými motivy Ennis v Preacherovi pracuje, následuje zděšení. Hory mrtvol, lidská zrůdnost, humor nejčernějšího ražení… To je jen pár z těch nejvíce viditelných. Ale jak s tím vším pracuje? Jeho komika je místy obskurní, místy nechutná, ale stále má v sobě pachuť opravdovosti. Jde právě o ono balancování na hraně. Názory na církev, na homosexualitu, na policii, na vládu a FBI. Věci, o kterých se lidé běžně baví. Ennis boří mýty o institucích, mýty samotné demytizuje a skvěle se při tom baví. Používá k tomu schéma černé grotesky, tedy žánru, jenž neuznává žádná schémata a kde je všechno dovoleno. Je jen otázka, zda dokáže čtenář odhlédnout od velice drsné formy a vychutnat si více než dobře sestavený a vypointovaný příběh.

Preacher rozhodně není čtení pro každého. Pokud ale dokážete odhlédnout od formy a objevit obsah, zjistíte, že čtete velmi chytře napsanou knihu - a to jak z literárního, tak z myšlenkového hlediska. Právě v tom okamžiku si ji zamilujete a pochopíte, proč Kazatel získal svoje pevné místo ve fenoménu jménem komiks. Pro shrnutí: Preacher je přesně to, čemu se říká „fakt hodně dobrá ujetost“, tedy nápaditě napsaný příběh přecházející od všedních scén k scénám, které byste ve skutečnosti nechtěli zažít.

Co se týče jazykové stránky, překladu se tentokrát chopil Štěpán Kopřiva, a to hlavně z důvodů šťavnatosti výraziva, jež Garth Ennis v Preacherovi užívá a se kterým několik oslovených překladatelů nechtělo mít nic společného. K tomu překlad knihy, v níž se vyskytují tři nářečí, z nichž ani jedno nemá v češtině ekvivalent, zajisté není úkol jednoduchý. Co se převodu vulgarismů týče, zdá se, že Kopřivova slovní zásoba je na tom více než dobře, ale i přiznejme si, že udržet kvalitu a barvitost ve všech dílech bude úkol velice obtížný.

Kazatele vydal BB/art v paperbacku, což vystihuje „pulp“ charakter celého opusu dozajista lépe než honosná pevná vazba, na níž jsme si u tohoto nakladatelství tak snadno zvykli.