V letošním roce vyšly poslední díly dvou komiksových sérií, které v devadesátých letech v USA (a brzy i u nás) posunuly vnímání komiksového média – Preacher a Sandman. Nyní nakladatelství BB/art vydalo poslední díl i třetí obdobné řady – Hitman. Ta se v letech 1993–2001 dočkala celkem 61 sešitových pokračování a stejně jako u Preachera, i zde byl scenáristou nonkonformní Ir Garth Ennis (nar. 1970). Ovšem zatímco v případě Preachera se čtenáři pohybovali ve světě, kde se drsná realita prolínala s biblickou mystikou a surreálně hororovými výjevy a postavami, Hitman zůstává zemitou gangsterkou. A to navzdory tomu, že titulní postava, irské zabijácké eso Tommy Monaghan, se poprvé objevila v superhrdinském komiksu (v roce 1993 v dnes už dávno zapomenuté sérii Demon) a disponuje nadpřirozenými schopnostmi. Dokáže vidět skrze předměty a zdi a také umí lidem číst myšlenky. Až na výjimky zejména v prvních dílech však těchto schopností v podstatě nevyužívá – Ennis se čím dál více odkláněl od superhrdinského žánru, až skončil u akční gangsterky, kdy Tommy konflikty řeší hlavně rychlou a přesnou střelbou. Různé nadpřirozené bestie se tu sice občas objevují a děj se koneckonců odehrává v Batmanově městě Gotham, nicméně ony obludky hrají obvykle spíše vedlejší roli (pohyblivých terčů), hlavním Monaghanovým protihráčem bývá obvykle člověk – od různých typů gangsterů přes zkorumpované policisty až po všemocného šéfa tajného programu CIA, jak je tomu v posledním díle.

Ten se jmenuje Zavíračka a název odkazuje na další specifikum Hitmana. Tommy totiž nežije v žádném paláci na okraji města nebo někde jinde stranou běžných smrtelníků, ale odmalička v irské čtvrti, a tudíž jej obklopuje parta kamarádů, kteří se scházejí v baru jeho adoptivního strýce Seana Noonana (Tommy byl předtím v sirotčinci). Respektive scházeli, protože postupem času Ennis nechal zemřít skoro celou původní partu včetně zmíněného barmana; každému z Tommyho kamarádů přitom vytvořil vlastní příběh. Přežil jen hloupý a neschopný svalovec Hackett, obvykle terč vtipů i spílání, když při akci opět něco zkazí. A naživu zůstává i tentokrát: před masakrem s armádní jednotkou ho zachrání Tommy, když ho uspí dobře mířenou ranou pěstí.

Ennis přitom Monaghanův příběh ukončuje neodvolatelně, byť Wikipedie cituje jeho stesk, že s tou sérií by býval rád pokračoval (vydavatelský dům DC Comics byl bohužel jiného názoru). Tommy se svým nerozlučným parťákem, obtloustlým černochem Nattem, před svou poslední akcí případně zavtipkují o westernu Butch Cassidy a Sundance Kid. Předtím se ale dozvíme, jak se oba vlastně seznámili a jak Sean přišel ke svému baru, a na scéně se objeví dvě nové postavy: policista, který byl Seanovi zavázán, a agentka CIA, která zběhla, když zjistila, co její šéf provádí. Má trochu vizáž agentky Scullyové a až do samého závěru se zdá, že Tommy po různých zklamáních našel tu pravou.

Jak patrno, Hitman je spolu s Preacherem výtečnou ukázkou komiksové postmoderny. Je to komiks plný citací, přímočarých i skrytých, hlavní hrdinové tu vedou řeči o popkultuře, o superhrdinech i o soudobých postavách světové politiky, přičemž Ennis vše zmíněné s oblibou ironizuje. V Zavíračce si mimo jiné dobírá bohorovnou americkou nevědomost o světě za hranicemi USA: „Už jste to slyšeli, kluci? Saddám Husajn právě napadnul Kuvajt! – Kdo je Saddám? – Kde je kurnikšopa Kuvajt? ...eh, koho to sere.“ Garthu Ennisovi se občas přezdívá „komiksový Tarantino“, v čemž je jistě hodně marketingového kalkulu, ale daleko od pravdy to není, banalizování obrázkového zabíjení a sarkastický pohled na ostré hochy mají v oblibě oba.

Zavíračka je o něco patetičtější než předchozí Monaghanovy příběhy, což se dá pochopit, když je to příběh poslední a navíc tragický. Než ale k tomu velkému a dojemnému finále dojde, dostane se čtenářům opět očekávané porce chlapské akční zábavy, prokládané mnoha vtipnými odbočkami (vedle mnoha flashbacků zaujme především Nattův sen o tom, jak má zachránit planetu zemi před obřím vesmírným hamburgerem), břitkými dialogy a stopovými prvky nadpřirozena. Je škoda, že Hitman už skončil – jakkoliv se Ennis často opakoval a jednotlivé příběhy mívaly obdobné zápletky, ve světě amerického mainstreamového komiksu to byl projekt velmi osvěžující.