Komiksoví superhrdinové to už nějakých třicet let nemají jednoduché. Čtenáři i masového komiksu jsou čím dál náročnější, už jim nestačí efektně nakreslené bitky superhrdinů se superpadouchy. A tak Batmani, Supermani, Daredevilové a další opouštějí tradiční syžety o záchraně světa před velkolepými plány monstrózních zločinců a začínají studovat vlastní psychiku, vztah k normálním lidem a vůbec existenci v každodenní realitě, když zrovna není lidstvo v ohrožení. Prvním a dodnes nepřekonaným dílem, které rozleptává zavedená klišé superhrdinského světa, byli Strážci Alana Moorea a následovala dlouhá řada dalších prací, které buďto převracely život superhdrinům v jejich vlastních sériích, anebo se na ně dívali zvenčí, a vyhýbali se tudíž těm nejslavnějším jménům.

Severoirský scenárista Garth Ennis, českým čtenářům dobře známý ze sérií Preacher, Hitman či Punisher, se ve své nové sérii Banda vydává druhou zmíněnou cestou, tak trochu ve stopách zmíněného Alana Moorea. Neboli máme tu superhrdinskou partu, jejíž členové navenek působí jako vzory ctnosti, když se však zavřou dveře jejich soukromých paláců, dějí se za nimi dost nehezké věci: šikana, sexuální zneužívání, sebepoškozování či alkoholismus. Krom toho Ennis připomíná, že ačkoliv to masové superhrdinské řady nikdy neukazují, při dlouhých bitkách superhrdinů se superzločinci dochází k četným demolicím v hustě obydlených velkoměstech, a tudíž také k tomu, čemu vojáci říkají vedlejší nebo civilní ztráty. Zjednodušeně: zemře také několik bezvýznamných kolemjdoucích. Ennis ale učiní hrdinou svého komiksu právě jednoho takového kolemjdoucího, který při bezohledné superrvačce přišel o přítelkyni chvíli poté, co si s ní vyznal lásku. Nanicovatě vyhlížející Hugh se díky tomu dostane do party hromotluka přezdívaného Řezník, který má na jednu slavnou superhrdinskou partu už dlouho spadeno. Tažení proti ní začne prostřednictvím jejích mladších kolegů, jakési superhrdinské juniorky, která to ale s prostitutkami také umí dost roztočit.

Řezník je čímsi mezi zachmuřeným mstitelem Punisherem a vtipkujícím Hitmanem, který je ustavičně nad věcí. Aby se supehrdinům spolu se svými čtyřmi kumpány vyrovnal, pijí jakousi zvláštní tekutinu, která znásobí jejich síly. Což je asi hlavní slabina Bandy: trik je to trochu laciný, důležitý hlavně proto, aby Ennis nemusel moc vysvětlovat, když dojde na přímý fyzický střet. Ale jinak Řezník a jeho banda válčí spíše hlavou: „juniorské“ superhrdinské partě Hustý týpci pošlou záznamy některých jejich ošklivých kousků (je v tom homosexuální milostný trojúhelník i krádež medikamentů z nemocnice pro umírající děti) a pohrozí jejich zveřejněním. Pak už věci dostanou spád a první díl vrcholí bitkou, v níž samozřejmě mladí superhrdinové dostanou naloženo. Jen se to trochu zvrtne, když nováček v Řezníkově bandě Hugh neodhadne svou nově nabytou sílu a jednoho mladíka v kostýmu zabije.

Banda je – podobně jako Preacher – zjevně rozvržena jako rozsáhlejší ucelený příběh, na rozdíl od volně provázaných epizod Punishera a Hitmana. Její první díl tedy – ve shodě s podtitulem – jen rozdává karty: představuje soupeřící strany a některé vedlejší postavy, přičemž mnoho postav je tu zatím jen letmo nahozeno a jistě se v některém z pokračování dočkají více pozornosti. Ennisovi fanoušci ocení jeho charakteristický drsný až cynický humor (tentokrát je zemitější, bez popkulturních odkazů), Robertsonova klasická kresba (u nás jej známe z bizarně futuristického komiksu Transmetropolitan) s důrazem na výrazy tváří a s metalicky se lesknoucími kombinézami superhrdinů se k tomu dobře hodí. Jako rozjezd mírně podvratné série, kdy se převracejí tradiční role ze superhrdinského komiksu, funguje první díl přesně: seznámí s postavami, prostředím a zápletkou a rozehraje první konflikt. To podstatné ale teprve přijde.