Nakladatelství Vyšehrad letos pokračuje ve vydávání vynikající historické řady mapující jednotlivé kulturní epochy “zevnitř”, tedy očima lidí, kteří je prožívali. Na třinácti kapitolách, které knihu tvoří, se pod vedením významného italského historika Rosaria Villariho podíleli přední evropští odborníci na dané období.

Skladba kapitol není pro tuto historickou řadu společná, nýbrž organicky reaguje na specifika té které epochy. Tak v době barokní, v klimatu reformace a protireformace, v době zjitřeného náboženského vědomí, zaujímají velký prostor postavy z církevní hierarchie (Kazatel, Řeholnice), postava Čarodějnice, nástroj ideologického boje v napjatých nábožensko-politických poměrech, a samozřejmě Misionář, nová postava vynucená objevením nového kontinentu.

Baroko není jen epochou přebujelé ornamentálnosti, andílků a čarodějnic, ale také “nové vědy”: zatímco renesance se realizovala spíše v uměleckých oborech, baroko je první epochou od konce starověku, kdy dochází díky celé řadě význačných osobností jako jsou Koperník, Galilei, Boyle a pozdně barokní Newton (a řada dalších) ke skutečné vědecké revoluci, kterou mapuje kapitola Vědec. Další postavy jsou svázány s dobovým politicko-ekonomickým establishmentem (Státník, Voják, Finančník, Sekretář), se střední třídou (Měšťan) i s odpůrcem toho všeho, s Povstalcem. Mezi charakteristickými postavami pak samozřejmě nechybí Umělec, kterému se v době refeudalizace, drancování Ameriky a rozmachu církevní moci podstatně rozrostla klientela.

Jednotlivé kapitoly jsou dále členěny na oddíly, jsou doprovázeny černobílými reprodukcemi a celá kniha je uvozena Villariho esejem Barokní člověk, který uvádí čtenáře do základní problematiky a připravuje půdu pro traktování jednotlivých společenských kategorií.