Pomořanský hydrograf Franz von Karsch-Kurwitz se v dubnu 1913 v Hamburgu nalodí i s měřicími přístroji na čtyřstěžník „Posen“ a zamíří do Valparaisa. Dlouhá plavba je jeho nečekaně impulzivním únikem ze situace, které se dosud lhostejně podvoloval – dva dny před vyplutím si totiž uvědomil, že se neodvratně schyluje k jeho zasnoubení s dívkou Agnes. Kromě něj jsou na palubě ještě tři další cestující: Amilcar Moser z Terstu, jako nákupčí ledku pro hamburskou firmu na služební cestě do Chile, Ernst Totleben z Halle, který jede učit klasické jazyky a dějiny starověku na německém gymnáziu v Santiagu. Čtvrtý cestující se nalodí v Lisabonu a celé dny se zdržuje v kajutě a vyhýbá se setkání. Až po delší době se ukáže, že je to žena, Holanďanka Asta Maris. Tajuplná pasažérka vnese do společnosti neklid a vyvolá mezi muži skrytý konkurenční boj. Totleben odpadne při zastávce v Rio de Janeiru – zaplete se tam do jakéhosi incidentu, je zraněn, navíc se ukáže, že má falešný pas. Roli Asty Maris v celé věci se nepodaří dobře objasnit. V další části cesty se von Karsch s Astou sblíží, současně ale objeví její tajemství: je závislá na alkoholu a opiu. A tak toto několikaměsíční vytržení z nalinkovaného života v Pomořansku znamená jen další deziluzi a následky pro zbytek života (syfilis).

Atmosféra knihy připomíná např. Schnitzlera, i stylem se autor přizpůsobuje době, kdy se děj odehrává. Jeden recenzent knihu trefně přirovnává ke staré, zažloutlé fotografii ve starodávném rámečku.