Marie
Ženské jméno a nepotřebný penis. Vždycky se objeví na konci. Na konci dvojstupu stojícího v šest ráno na promrzlé chodbě před odchodem do práce. Na konci fronty na propustku, na konci hada plazícího se průchodem. Mařka, Maruška, Maruna. Marie. V nikdy nepraném úboru, tak šedém, že až neviditelném na pozadí stěn, mříží a tmavě hnědých oken. Jako její tvář. Ve skutečnosti se nedá poznat, kde končí výstřih košile zašpiněný skvrnami slin a spermatu a kde začíná tvář pokrytá vyrážkou, strupy a řídkým, mnohoměsíčním porostem. Tvář umývaná velice zřídka, neboť prostitut se nemůže dotýkat nádob s čistou vodou.
Hubené, nesymetricky dlouhé tělo. Hadrová loutka málo vycpaná pilinami. Schoulená a ostražitá. Zaposlouchaná do mručení mužů. Ozvěny vzteku nebo touhy. Uši vyrostlé do nadpřirozených rozměrů. Netopýr řízený choutkami chlapů. ....sedni, Mařka, u hajzlu a hlídej, aby ho neukradli. Maruško, vykouříš mi ho, až zhasnou, mě už od toho honění bolí ruce. Maruno, ty zkurvysyne nedonošenej, chceš vajgl, nebo ho vyhodím. Přikrčená ve svém koutě, na svém sedátku, balí si novinové cigáro ze třech přátelsky odhozených vajglů. Vytáhne z kapsy uzlíček a vydoluje z něj polovinu podélně rozpůlené zápalky. Z hluboka natáhne a na chvíli zapomene na pohrdání. Přivírá víčka s neuvěřitelně dlouhými řasami. Zpod vyražených zubů se line tenká šňůrka šedého dýmu.
Do večera zbývá ještě trochu času a ona si může užívat s vědomím, že na ni chlapi zapomenou. Že zapomenou na její dlaně a ústa. To by znamenalo více spánku, kterého nikdy nemá dost, protože muži jí ve dne nedovolí spát. Ani noci jí nepatří. Pokud se nepotí nad vztyčeným pyjem a potom dalším, ještě jedním a znovu, třese se pod tenkou dekou a čeká na příkazy okamžitého laskání. Někdy, když už spí, uprostřed noci, k ránu, muži podníceni příběhy a vypitým čajem stahují z ní přikrývku a domáhají se jejích vypnutých, přilehlých půlek. Někdy ji pánové půjčují do jiné cely. Bachař přivírá oči.
...tak co, Mařka ještě není oblečená... už bude šest a ty se tu ještě motáš ve spoďárách... utři si nos, teče ti z něj sperma... vstávej, musím počítat...
Marie sklopí hlavu a poslušně si vytře nos rukávem ztvrdlým od smrkanců a slz. Postaví se na konec řady. Potom popojde několik desítek metrů, neviditelná na pozadí zataženého nebe. Dřepne si v nejvzdálenějším koutě haly. Ubalí si cigaretu. Občas jí někdo hodí nedopalek. Sebere ho, chvíli převrací v prstech a schová do kapsy, kde má ukryty hadry, jiné nedopalky, kousky škrtátka, novinové útržky. Všechno, co má. Občas ji někdo zavolá jménem. To jde potom na záchod ukrytý za železnými dveřmi, za velkým strojem v rohu haly. Tam si klekne na pochcanou a spermatem pokrytou podlahu a rozepne nadulý příklopec přímo ve výši své tváře.
Kurva panenská v hromadách sraček, věder, v pyramidách smrti.
Královna hajzlu.
Máří Magdaléna s nepotřebným penisem.

Překlad B. Gregorová