John Updike (*1932), americký prozaik, básník a esejista. Narodil se v Shilligtonu v Pensylvánii. (Rodné město se v řadě raných povídek skrývá pod názvem Olinger.) Po absolvování Harvardské univerzity získal roční stipendium na výtvarné akademii v britském Oxfordu (Ruskin School of Drawing and Fine Art). V letech 1955-57 působil jako redaktor v časopise The New Yorker, kde vedle recenzí publikoval svoje první povídky. Knižně debutoval v roce 1958 básnickou sbírkou Slepice vytesaná ze dřeva a jiná mírná stvoření (The Carpentered Hen and Other Tame Creatures), později vydal ještě několik básnických sbírek (český výbor Domácí biograf, 1988). Téhož roku publikoval i svůj první román Trh v chudobinci (The Poorhouse Fair, 1958).

Zájem čtenářů i přízeň kritiky si Updike získal svým druhým románem. Nese název Králíku, utíkej! (Rabbit, Run!, 1960, č. 1980) a je první částí volné tetralogie, jejíž následující díly psal autor vždy zhruba v desetiletých odstupech. Hlavní postavou románové série je Harry „Králík“ Angstorm, bývalý hráč basketbalu, který se střídavými úspěchy a prohrami proplouvá životem. Romány zároveň na jeho životních osudech a osudech dalších postav (Králíkovi rodiče, manželka, milenky, děti, přátelé) výstižně zachycuje všední život prostého Američana druhé poloviny 20. století. Jestliže první kniha je vylíčením atmosféry 50. let, druhý díl, nazvaný Králík se vrací (Rabbit Redux, 1971), zobrazuje bouřlivá 60. léta. Za jeden z Updikeových románových vrcholů jsou považovány zbývající dvě části „králíkovské“ tetralogie. V románu Králík je bohatý (Rabbit is Rich, 1981) se z hlavního protagonisty stává usedlý maloměšťák, který díky dědictví prodejny automobilů domohl materiálního zabezpečení. Za román získal Updike Pulitzerovu cenu. A stejnou cenu mu vynesla poslední část volné tetralogie: Králík na odpočinku (Rabbit at Rest, 1991), v níž Harry Angstrom, řečený Králík, v závěru umírá. K postavě Králíka, jedné z nejpřesvědčivějších literárních postav americké literatury, se autor ovšem vrátil ještě v povídkovém dovětku Vzpomínky na Králíka (Rabbit Remembered), zařazeném do sbírky Rány lásky (Licks of Love: Short Stories and a Sequel, 2000).

Významnou součástí Updikeovy románové tvorby jsou dvě autobiograficky laděné knihy o vztahu rodičů a dětí. První z nich, román Kentaur (The Centaur, 1963, č. 1967, 1991) oceněný Národní knižní cenou (National Book Award for Fiction), je dnes již klasickým dílem americké literatury. V tomto románu se prolínají dvě základní roviny, příběh tří všedních dnů s antickým mýtem o kentauru Cheironovi, přičemž obě významové roviny se vzájemně prolínají a zrcadlí v jednotlivých motivech. Jestliže Kentaur je poetickým obrazem o vztahu syna k otci, román O farmě (Of the Farm, 1965, č. 1967) je komorním příběhem vztahu dospělého syna k matce. Autobiografický nádechem, byť se značnou dávkou sarkasmu, má soubor povídek o spisovateli Bechovi. Nepokrytě autobiografická je pak Updikeova románová zpověď z pozdější etapy jeho tvorby s příznačným názvem Sebeuvědomění (Self-Consciousness, 1989).

V řadě románů, stejně jako v desítkách povídek, se Updike zabývá manželskými či mileneckými vztahy. Platí to vlastně i pro tetralogii o Králíkovi či povídkovém souboru o manželích Mapleových (č. in Milenci a manželé, 1985). Skandální pověst kvůli otevřenému, byť umělecky nesmírně vyzrálému zobrazení sexuálních vztahů si získal román Dvojice (Couples, 1968, č. 1993), z něhož se stal národní bestseller. Problémem manželské nevěry a rozvodu se autor zabývá i v čtenářsky vděčném románu Chceš si mě vzít? (Marry Me, 1976, č. 1983).

Updike ve své tvorbě dokázal s neobyčejnou jazykovou a kompoziční vynalézavostí propojit tradici realistického románu s postupy modernistické prózy, což mu vyneslo označení „experimentální realista“. Příkladem je zmíněný román Kentaur, kde spojil příběh všedního dne s průhledy do řecké mytologie. Zdařilo se mu to i v románu Čarodějky z Eastwicku (The Witches of Eastwick, 1984, č. 1993), protifeministickém traktátu, známém i z úspěšného filmového zpracování. Jinou kompoziční strategii využil v satirických románech, které tvoří trilogii označovanou jako „Scarlet Letter Trilogy“: Měsíc samá neděle (A Month of Sundays, 1975) je zpověď hříšného faráře ve formě dopisů, v románě Rogerova verze (Roger’s Version, 1986) autor paroduje „počítačový jazyk“ a vůbec zpracovávání textů počítači. Poslední část volné trilogie nese název S. (1988).

V 90. letech vydal Updike trojici románů: Paměti Fordovy vlády (Memories of the Ford Administration, 1992), Brazílie (Brazil, 1994) a Ke konci času (Toward the End of Time, 1997). V románu Gertruda a Claudius (Gertrude and Claudius, 2000, č. vyjde v roce 2003) zpracovává příběh Shakespearových postav, který předcházel tragickému ději zachyceném v dramatu Hamlet. Zatím poslední Updikeův román, Hledej mou tvář (Seek My Face, 2003), je fiktivní knihou vzpomínek devětasedmdesátileté malířky Hope Chafetzové, jež reflektuje americké umění a osobní vztahy s řadou malířů druhé poloviny 20. století.

Neopominutelnou součást Updikeovy prózy tvoří povídky, autor jich napsal bezmála dvě stovky. Za svou povídkovou tvorbu obdržel řadu významných literárních cen (pravidelně se objevovaly v antologiích Best American Short Stories a O. Henry Prize Stories). Viz recenze souboru The Early Stories. Z povídkových sbírek: Tytéž dveře (The Same Door, 1959), Holubí pírka (Pigeon Feathers, 1962, č. výbor 1965), Olingerské povídky (Olinger Stories: A Selection, 1964), Hudební škola (The Music School, 1966), Kniha o Bechovi (Bech: A Book, 1970), Muzea a ženy a další povídky (Museums and Women and Other Stories, 1972), Taková dálka: Povídky o Mapleových (Too Far To Go: The Maples Stories, 1979), Problémy a další povídky (Problems and Other Stories, 1979), Znovu Bech (Bech Is Back, 1982), Důvěřuj mi (Trust Me, 1987), Po životě a další povídky (The Afterlife and Other Short Stories, 1994), The Complete Henry Bech (2001).

Spisovatel několikrát navštívil Československo; poprvé již v roce 1964 při své cestě po zemích východní Evropy. Z návštěvy v polovině 80. let, kdy se na Americké ambasádě setkal s několika spisovateli z českého disentu, čerpal inspiraci k jedné z povídek ze souboru o spisovateli Bechovi: povídka Bech co Čech (Bech in Czech, 1987; č. in Světová literatura 6/90).

John Updike, jeden z nejvýznamnějších amerických prozaiků, podal ve svém neobyčejně bohatém literárním díle soudržné, promyšlené a esteticky neobyčejně přesvědčivé svědectví o druhé polovině 20. století. Jeho knihy mu vynesly jak nevšední přízeň čtenářů, tak i nejvýznamnější americké literární ceny (2x Pulitzer Prize, National Book Award for Fiction, National Book Foundation Medal for Distinguished Contribution to American Letters, Enoch Pratt Society Award for Lifetime Literary Achievement, Harvard Arts First Medal, F. Scott Fitzgerald Literary Award a řadu dalších). Americký prezident mu v roce 1989 propůjčil jedno z nejvyšších amerických vyznamenání, Národní medailí za umění (National Medal of Arts).

Z dalších knih:
Telefonní sloupy a jiné básně (Telephone Poles and Other Poems, 1963), Vybrané prózy (Assorted Prose, 1965, soubor esejů a recenzí), Kalendář dítěte (A Child’s Calendar, 1965), Právě uprostřed a jiné básně (Midpoint and Other Poems, 1969), Posbírané články (Picked-Up Pieces, 1975, eseje), Z boku na bok (Tossing and Turning , 1977, poezie), Převrat (The Coup, 1978, román), Tváří tvář přírodě (Facing Nature, 1985), Pohledy: Eseje o umění (Just Looking: Essays on Art, 1989), Zvláštní práce (Odd Jobs, 1991, eseje), Humor ve fikci (Humor in Fiction, 2001, esej).