Stále častěji máme možnost „se kochat” či se nechat děsit různými jazykovými inovacemi, které se týkají naší mateřštiny a které na nás číhají snad odevšad; počínaje bezostyšně posprejovanými zdmi, přes reklamní slogany, předvolební výkřiky nejvyšších politiků, „umělců”, pracovníků rádií i televizí a konče vysokoškolskými pedagogy. Autorům znetvořených slov či vět je zřejmě úplně jedno, že se znemožňují neznalostí češtiny, ačkoli ta je svým způsobem živí.

Jako reakce na to všechno vyšla kniha Vladimíra Justa Slovník floskulí, kterou jsem s velkou radostí redigovala. Vladimír Just se „sběru” floskulí začal věnovat už v polovině 90. let, a jak to tak vypadá, zřejmě jen tak nepřestane. Slovník doporučuji pozornosti všech, komu leží na srdci osud naší mateřštiny. Čím dál tím častěji se setkáváme s nesrozumitelným jazykem, který se začíná vzdalovat tomu, co se nazývá „český jazyk”. Jistá slova a slovní spojení se nejenom opakují, ale ztratila již dávno svůj význam, jejich podstata se přesunula do jakéhosi vakua, odkud jsou ústy a „mozky” mluvčích vytahována bez ladu a skladu a bez šance se bránit.

Přináším ukázku z tohoto slovníku a slovy Vl. Justa vás nabádám mít tento slovník stále po ruce, a pokud hesla z této publikace budete kdekoli číst či je uslyšíte někde opakovaně používat, pak „…obrazovku vypněte, časopis odložte, knihu zaklapněte. Do kláves klinkněte Delete (Odtud duch dávno vylít)…”

FILOSOFIE/FILOZOFIE

Původně „láska k moudrosti“, později vážná vědní disciplína („královna věd“) či pouhý „světonázor“. V Česku ovšem jeden z „nejvytunelovanějších“ pojmů vůbec. Jednu dobu, v polovině devadesátých let, se bez „filosofie“ neobešlo nic. Čím méně ubývalo ve veřejném diskurzu skutečně moudrých hlasů, tím víc přibývalo mediálních „filosofů“: populární byla „filosofie velkokapacitních drůbežáren“, „distribuce vajec“, popř. „filosofie spalovny“. Lidé, kteří si pod pojmem Sókratés uměli představit tak akorát lepidlo, pronášeli v médiích hlubokomyslné výroky o „filosofii výroby jogurtů“ či „spotřeby surovin“, velkým hitem byla „filosofie transformace“, „kuponové privatizace“, „železnice“ či „filosofie většinového volebního systému“. Vrcholoví manažeři, ekonomičtí novináři, politologové, jakož i ministři vážně mudrovali o „filosofii Budvaru“, „Volkswagenu“ nebo „filosofii Chemapolu“, každodenním chlebem byla „filosofie ministerstva“, „banky“, „reformy zdravotnictví“, „vězeňství“. Ale i renomovaní umělečtí kritici či umělci hovořili o „filosofii designu“, „filosofii vydavatelství“, „festivalu“, „magazínu“, „zábavného pořadu“, „mediálního trhu“, „grantové agentury“, oblíbená byla „filosofie Novy“ či „filosofie druhého veřejnoprávního kanálu“. Filosofie se po listopadu 89 používala jako náhle atraktivnější, módnější a příjemně sjednocující náhražka příliš obyčejných, „přízemních“ a značně různorodých pojmů jako „koncepce“, „záměr“, „strategie“, „taktika“, „plán“, „idea“, „konstrukce“, „dramaturgie“, „poetika“, „obsah“, „program“, „cíl“ atd. Tyto velmi konkrétní, více či méně přesně označující výrazy se zdály najednou příliš banální a závazné – naproti tomu „filosofie“ příjemně k ničemu nezavazovala a schovalo se pod ní do poloviny devadesátých let úplně všechno. Platón i Patočka se obraceli v hrobě. Největšími českými „filosofy“ éry divoké transformace byly neprůhledné, polosocialistické podniky, koncerny, jejich dceřinné společnosti, masmédia – a hlavně tiskoví mluvčí: co „pí-ár“, to Aristotelés. Koncem devadesátých let zaznamenáváme naštěstí pozvolný ústup termínu: „filosofie“ se většinou odhodila jako už nepotřebné, „vytunelované“ pojmoslovné haraburdí. Z odstupu let se ovšem ukazuje pravý smysl termínu: pod vznešenou etiketou „filosofie“ se mnohem lépe nejen mlžilo, klamalo – a skrývalo skutečný záměr, koncepci (či naopak její neexistenci), ale především se pohodlněji kradlo (viz TUNEL/TUNELOVAT). Nejnovější billboardová kampaň na jakousi super (viz SUPER) výhodnou mobilní kartu, která pod heslem VÍCE FILOSOFIE! od počátku roku 2003 zamořila naše města a dálnice, nás však do budoucna vede k obezřetnosti: čím stupidnější slogan, tím větší možnost jeho recidivy.