Zemřel nejslavnější brazilský konkretista
Letos v srpnu zemřel básník, esejista a překladatel Haroldo de Campos, jeden z nevýznamnějších představitelů současné brazilské poezie a esejistiky.
Asi více než vydání nového románu populárního Paula Coelha prožívá literární Brazílie v posledním čtvrtletí jinou a velmi smutnou událost: letos v srpnu zemřel básník, esejista a překladatel Haroldo de Campos, jeden z nevýznamnějších představitelů současné brazilské poezie a esejistiky. Básník se narodil v roce 1929 v São Paulu. Vystudoval práva, sociologii a literaturu a později jako profesor literatury působil na univerzitách v Německu, USA a v São Paulu.
Víra v „krizi verše“ vedla Campose již od počátku k experimentalismu, hledání nových forem strukturace a syntaxe, ke krátkým básním-objektům nebo dlouhým básnickým kompozicím v próze. V roce 1952 spolu s Augustem de Campos a Déciem Pignatarim založil hnutí konkrétní poezie, tzv. skupinu Noigandres, která se poprvé veřejně prezentovala v letech 1956 a 1957 na Národní výstavě konkrétního umění v Muzeu moderního umění v São Paulu (Museu de Arte Moderna de São Paulo), místě, kde se o přibližně o tři dekády dříve (1922) prezentovali slavní brazilští modernisté. Právě na ně se pokusili brazilští konkretisté navázat. Především vycházeli z literárního dědictví jednoho z největších brazilských modernistů Oswalda de Andrade.
Skupina Noigandres vznikla jako reakce na Generaci 45 (s výjimkou básníka Joăoa Cabrala de Melo Neto) vyznačující se lyricko-sentimentální a intimní poezií. Zároveň se jednalo o přijetí nejradikálnějšího poselství moderní poezie velikánů, jakými byli Mallarmé a Ezra Pound. Haroldo de Campos, „nejbaroknější“ básník skupiny, poezii definoval takto: „Každá poezie hodná tohoto jména je konkrétní: od Homéra až k Dantovi, od Goetha až k Pessoovi. To znamená, že konkrétní forma poezie reprezentuje její krajní instanci, v níž existuje totální systematizace všech rovin slova: sémantické, rétorické a zvukové.“
Campos během svého života napsal více než 30 knih, z nichž jmenujme například Galáxias (Galaxie, 1976), Deus e o Diabo no Fausto de Goethe (Bůh a Ďábel v Goethově Faustovi,1981), Ideograma (Ideogram, 1994) nebo Os Nomes e os Navios, Homero, Ilíada II (Jména a lodě, Homér, Iliada II, 1999) a další.
Haroldo de Campos je držitelem národní ceny Jabuti za literární osobnost roku (1992) a Jabuti za poezii v roce 1999.