Datum 27. září se stalo významným dnem pro jednoho z největších současných básníků latinské Ameriky Juana Gelmana. Získal totiž prestižní literární cenu LericiPea, poprvé udělenou neevropskému básníkovi. S touto cenou, udělovanou ve městě Lerici ležícího na Riviéře Ligure na jih od Janova pod záštitou italské vlády a UNESCA, jsou spojována například jména jako Alberti, Montale, Quasimodo, Mario Luzi, Attilio Bertolucci nebo poslední v pořadí Hans Magnus Ensensberger.

Novinář a básník Juan Gelman se narodil v Buenos Aires v roce 1930. Během své dlouhé literární kariéry působil například v časopise Panorama, Crisis, řídil literární přílohu deníku La Opinión, Noticias. V současné době pravidelně publikuje v deníku Página/12. Gelman se vždy cítil silně spjat s politickým a společenským děním ve své zemi. Je jedním z těch spisovatelů, které krutost poměrů v Argentině v 70. letech, kulminující během vojenské diktatury (1976-83), silně poznamenala na celý život. Není proto náhoda, že jedním z klíčových témat autorovy tvorby je exil, přítomný v jeho nejslavnějších sbírkách, jako jsou například Si dulcemente (Tak sladce), Citas y comentarios (Citace a komentáře), Bajo la lluvia ajena (V cizím dešti), zahrnutá do sbírky Exilios, jejíž spoluautorem je Osvaldo Bayer.

Autor pronásledovaný paramilitárními jednotkami (Triple A) se pro exil definitivně rozhodl v roce1975. Do vlasti se mohl vrátit až v roce 1988. V současné době žije v Mexiku. Pozornost médií a široké veřejnosti Gelman získal zveřejněním případu týkajícího se jeho vnučky, zmizelé během vojenské diktatury, která ihned po narození byla předána cizí rodině v Uruguayi. Její matka a otec, Gelmanův syn, se dostali na seznam tzv. „desaparecidos“, zmizelých lidí, eufemismus používaný pro lidi většinou umučené v argentinských koncentračních táborech a vězeních. Po mnohaletém usilovném pátrání se Gelman nakonec se svou vnučkou setkal. Traumatizující téma „zmizelých“ básník zpracoval spolu s autorkou Marou Lamadrid v knize Ni el flaco perdón de Dios - Hijos de desaparecidos (Ani špetka Božího odpuštění - Děti zmizelých). Z dalších knih jmenujme například Gotán, Carta a mi madre (Dopis mé matce) nebo Com/posiciones (Kom/pozice).

Také v Lerici byl Gelmanův osud připomenut a vedle literárního významu byl zároveň zdůrazněn jeho morální kredit a humanismus. Velkou pozornost autorovi věnovala i italské média, v nichž se básník kromě případu své vnučky pochopitelně vyjadřoval ke své tvorbě a mimo jiné zdůraznil, že věří v zázračnou autonomii poezie, přestože ji často on sám vázal kompromisem sociálním a politickým. Současný stav latinskoamerické poezie okomentoval slovy: „Latinskoamerická poezie roste a obnovuje se, její zdraví není ohroženo, ohroženi jsou básníci“.

Pozn. redakce: Juan Gelman zemřel 14. 1. 2014.