Dorota Masłowska (1983)  otevřela cestu k publikování nejmladší generaci - na knižním trhu se začali objevovat i mladí autoři narození na konci 70. či na počátku 80. let - příkladem za všechny mohou být třeba knihy Mirosława Nahacze (1984) Osiem cztery či Pawła Soszyńského (1979) Tajemnice Szumina.

Debut o pět let staršího Pawła Soszyńského je svou tematikou knize Mirosława Nahacze v lecčems podobná, s tím ovšem rozdílem, že Soczyński používá naprosto odlišné (více klasické) lexikální a stylistické prostředky. I přesto má však podobný problém jako Nahacz - stereotypy prózy a nevědoucnost, jak dál, po několika stránkách čtenáře uspávají. Navíc se až příliš utápí v jakémsi nevyřečeném tajemství (čtenář čeká, že se stane něco nepředvídatelného, děsivého, či přinejmenším podivného, ale neustále se nic neděje...), a tak se do úzkých dostává mnohem dříve než Nahacz. Jeho knize nechybí dobrá místa (polosurrealistické opisy momentální nálady), ale děj se sám sobě rozplývá v oparu cigaretového dýmu či odéru alkoholu a ona tažná síla mu chybí už po několika stránkách.

U próz obou debutantů bude záležet především na jejich dalším osobním a autorském vývoji - počkejme si, co a jak napíšou příště. Pokud by však jedna kniha měla vyjít z pomyslného souboje manifestu generace let 80. vítězně, byla by to potom ona orwellovská „čtyřiaosmdesátka“.