Mezi Berlínem a…
Jason a Elida si každý týden dávají nová jména, svůj byt zdobí plastovými květinami a milují se na neuvěřitelných místech. Čtrnáctiletá Laura se s kamarády schází na hřbitově, kde kouří trávu a sní o pravé lásce a pořádném sexu: Dückersová popisuje ve své knize generaci, kterou nazývá „postmaterialistickou“.
Jméno Tanja Dückersová se na německé literární scéně objevilo poprvé v roce 1996 a od té doby patří k jejím nepřehlédnutelným stálicím. Její první román Zóna Berlín (Spielzone) vzbudil u kritiků i čtenářů velký ohlas. Jevištěm a téměř i hlavním hrdinou románu Zóna Berlín se stal Berlín. Někteří kritici v souvislosti s románem hovořili o vlně „berlínské literatury“, na níž se dívali spíše s despektem, protože tohle město začalo být nejen v literatuře před pěti lety skutečně „in“. Jiní označovali Tanju Dückersovou za etnoložku berlínských ulic. „Záleželo mi na tom psát velmi realisticky, téměř dokumentárně. Všechna místa v mém románu jsou autentická, postavy jsou ale směsí z nalezených a vynalezených figur.“
Autobiografie se u Tanji Dückersové nenosí. Ostatně místy by byla i těžko uvěřitelná. Postavy jejího románu jsou totiž opravdu zvláštní: Jason a Elida si každý týden dávají nová jména, svůj byt zdobí plastovými květinami a milují se na neuvěřitelných místech. Čtrnáctiletá Laura se s kamarády schází na hřbitově, kde kouří trávu a sní o pravé lásce a pořádném sexu. Dückersová popisuje ve své knize generaci, kterou nazývá „postmaterialistickou“: „V osmdesátých letech bylo důležité mít moderní auto a značkové oblečení, dneska se mladí oblékají v second handech a cítí se v tom dobře.“ V knize vypráví, jak sama říká, o smutné bohémě, která hledá zábavu, vlastní hranice a poslední tabu. Přesto za psaním Tanji Dückersové najdeme i inspirující osobní prožitky. Dva roky po pádu berlínské zdi, kdy se město ještě vzpamatovávalo z uplynulých třiceti „rozdělených“ let, obsadila s několika přáteli nelegálně byt ve středu města. „Atmosféra tam byla na mě až příliš hustá. Široko daleko žádné pouliční osvětlení, kavárna nebo supermarket. Z toho bych dostala deprese.“ A tak se přestěhovala do multikulturního Neuköllnu, kde se její „turečtí a jugoslávští sousedé vzájemně vraždili". Po čtyřech letech opustila ex - západní Berlín a přestěhovala se do ex-východní čtvrti, kam se mezitím přestěhovala literární scéna a kulturní nabídka leckdy předčila očekávání.
Mezitím se i biografie Tanji Dückersové, autorky, která tráví část roku ve slunečné Barceloně, rozrostla o další tituly. Před dvěma lety vyšla sbírka poesie Vzdušná pošta (Luftpost) a výbor povídek Café Brasil. Vrací se částečně k tématu, jež najdeme už v jejím prvním románu. Tentokrát jsou postavy však ještě psychotičtější. Mladík, který chápe vraždu jako umělecké dílo, zhrzený milenec tajně a opakovaně se vracející do bytu své bývalé lásky, dívka, která se od patnácti vede seznam milenců a čeká, kdo bude tím stým... Jen malá ukázka příběhů, nad nimiž se skutečně tají dech. Ve své nové knize Satelity (Himmelskörper), která vyšla v Německu na jaře, se ovšem čtyřiatřicetiletá autorka poprvé obrací do minulosti a vypráví příběh tří žen ze tří generací. Mladá meteoroložka Freia je mezi Berlínem a Polskem na stopě rodinnému tajemství. Příběh začíná v roce 1945, kdy se její babička pokusila s tehdy pětiletou dcerou uprchnout z Německa na jedné z posledních lodí vypravených pro věrné nacisty … „Když se dostanete do věku, kdybyste sami mohli mít děti, začne vás najednou zajímat víc historie a minulost vlastní rodiny. Musela jsem vyklidit byt mých prarodičů a přitom jsem se probírala usazeninami jejich života: pohlednicemi, dopisy, mapami, dokumenty z války a poválečné doby. To mě k napsání románu inspirovalo,“ řekla Tanja Dückersová nedávno v jednom rozhovoru. Shodou okolností vyšel ve stejné době o lodi Gustloff, která se na své misii potopila a kde zemřelo údajně několik tisíc lidí, román nositele Nobelovy ceny Güntera Grasse Im Krebsgang. „Ta náhoda mě šokovala. Pak jsem se ale rozhodla knihu, na níž jsem pracovala více než dva roky, dokončit. Zřejmě je prostě téma téhle nedávné minulosti pro Němce stále ještě otevřené,“ vysvětluje vznik dvou knih s podobným tématem autorka. Tanja Dückersová se již v Čechách představila osobně při svém půlročním stipendijním pobytu v Praze. K Berlínu a Barceloně, svým „sídelním“ městům, by tedy mohla počítat i naše hlavní město. Kdy si ovšem budeme moci přečíst některou z těchto knih česky záleží především na nakladatelích.