- Před několika měsíci vyšel váš nový román Nejdelší den v roce. Tématem jsou rodinné vztahy mezi pěti sourozenci po smrti jejich otce. Co vás inspirovalo k volbě tohoto tématu?
- Tuhle otázku dostávám velmi často. Samozřejmě, že je autor inspirován děním kolem sebe, svým životem a osudy svých přátel. V posledním roce několika z mých známých zemřel někdo blízký, to mě jistě ovlivnilo, protože jsem spolu s nimi tenhle silný otřes prožívala. Ale já se osobně domnívám, že autor by neměl popisovat to, co vidí, od toho jsou například novináři, autor má čtenáři otvírat dveře do světa fantazie. Já si příběhy svých postav i vývoj dění vymýšlím. Baví mě to daleko víc, než jen popisovat prožité a viděné.

- Jedním z vrcholů vaší knihy je poslední kapitola odehrávající se uprostřed americké pouště. Líčení atmosféry uprostřed nekonečného písku je velmi realistické a zároveň působí velmi magicky.
- Díky stipendiu jsem strávila při psaní románu několik měsíců v Americe a objevila díky svému známému poušť, jejíž atmosféra mě skutečně hluboce poznamenala.

- Z příběhu se zdá, že jste odbornicí na flóru a především faunu pouště. Zajímáte se skutečně o exotická zvířata?
- Velká část práce na každé mé knize spočívá v rešeršování. I pro román Nebeská tělesa jsem se naučila téměř nazpaměť celý atlas mraků. Ale meteorologie mě vlastně vždy zajímala. Kvůli novému románu jsem prošla všechny obchody se zvířaty od Neuköllnu po Weissensee.

- Kniha je na pultech. Dopřáváte si zasloužený odpočinek?
- Bohužel, vůbec ne. Vydáním knihy začíná jeden velký kolotoč autorských čtení a prezentací. Již půl roku jsem neustále na cestách. Někdy je to skutečně náročné.