Petr Minařík je programovým ředitelem festivalu Měsíc autorského čtení, od roku 1995 spolumajitelem (s Pavlem Řehoříkem) a šéfredaktorem nakladatelství Větrné mlýny.

iLiteratura: Pořádáte největší literární festival ve střední Evropě. Proč jste se rozhodli tento festival založit?
Petr Minařík: Samozřejmě byl v tom kus náhody. Nicméně v tom roce 2000 se nám ve Větrných mlýnech zdálo, že chybí platforma pro prezentaci literatury formou autorských čtení. Ne že by formát autorských čtení neexistoval, ale rozhodně nebyl tak rozšířený jako v Německu či Rakousku, což konečně není ani dnes. Nás s kolegou Řehoříkem rozhodně nebavila tzv. scénická čtení, kdy si herec z divadla stoupne a interpretací, která někdy klapne více, jindy méně, přenese význam textu jinam. Možná to souviselo s dozvuky tradice recitací a recitátorů z před roku 1989, kdy bylo zvykem číst literaturu s patosem, že by se dal krájet. Chtěli jsme nabídnout publiku více autenticity, i když za cenu, že ne vždy bude huhňajícímu autorovi rozumět.
A taky jsme si mysleli na festival, který by se profiloval jinak než Pražský festival spisovatelů, jenž se jednoznačně orientoval na hvězdy, nebo Svět knihy, což byla v té době především burza knih s doprovodným programem. Jeden měsíc věnovat poslednímu roku v české literatuře. Postupně se k tomu přidala i zahraniční literatura.

iLiteratura: Festivaly se obvykle konají v jednom městě, jak vás napadlo učinit ho putovním po tolika městech a zemích? Je to originální koncept, nebo jsou podobné festivaly i v zahraničí?
Petr Minařík: Nás to nenapadlo. Do Ostravy nás pozval Čestmír Kopecký, který byl předsedou výboru či spolku za Evropské hlavní město kultury, nakonec vyhrála Plzeň, ale my v Ostravě zůstáváme, i když je to nejtěžší mise ze všech pěti zastavení naší letní literární tour. Pak se objevili zájemci z Košic, Vratislavi, nakonec ze Lvova. Vždy to souviselo s partnerem a zájmem. Jsme ale za to velmi rádi, není to jen tak, že literaturu do Česka přivážíme, ale také jí vyvážíme, je to tedy export-import. A to, že se v červenci pod hlavičkou Měsíce autorského čtení uskuteční přes 300 autorských čtení v pěti městech a čtyřech zemích, snad stále stojí i autorům za kilometry strávené ve vlaku, autě či letadle.

iLiteratura: Plánujete v budoucnu rozšíření do dalších měst?
Petr Minařík: Plány nemáme, a když, tak jen někde po okolí, rozhodně se nechceme rozšiřovat třeba do Říma, protože je to zkrátka z ruky. Nabízí se Maďarsko, Německo, Rakousko či Slovinsko. V každé z těch zemí máme nějaké kontakty, probíhají nějaká dílčí jednání. Uvidíme, k čemu nakonec budou. Ale kdyby se festival naopak na chvíli zmenšil a byl jen v Brně, nebude to žádná katastrofa, velikost není jeho hlavní síla. Věříme, že tím je fungování festivalu mimo červenec. Nejnověji je to Rumunská akademie, kdy do Brna přijede několik desítek studentů z celého světa, především z Asie a Ameriky, a to proto, že jako jediná takováto letní škola nabízíme možnost potkat se „naživo“ s 31 rumunskými spisovateli- intelektuály, to nenabízejí ani ty nejlepší programy přímo v Bukurešti.
Snažíme se Měsíc autorského čtení také dokumentovat, čistě dokumentačně k tomu slouží web mac365.cz, kde denně zveřejňujeme videa z autorských čtení. Ve spolupráci s předními režiséry dále vznikají v koprodukci polské, české, slovenské a ukrajinské veřejnoprávní televize Čítanky, který každý rok představují zahraniční linii festivalu. Jen to má roční zpoždění, neboť se to musí postříhat atp., letos v létě tak na ČT Art poběží Turecká čítanka, který se točila vloni.

iLiteratura: Kolik lidí vlastně takový velký festival organizuje? Pokud vím, tak vás není mnoho...
Petr Minařík: V Brně jsme na festival čtyři i s grafičkou. Brno je centrála celého festivalu, nakonec je ale tým až o několika desítkách osob ve všech městech. Je nás málo a je to chyba, ale dělat literární festival není totéž jako třeba festival filmový. V českých grantových komisích nesedí lidé z praxe, ale akademici, kteří vám občas napíšou, že u této knihy cítí komerční potenciál, aniž vůbec tuší, že se jí reálně může prodat jen pár stovek. A u festivalu zase mají pocit, že produkce stojí moc, protože nechápou, že na rozdíl od nich většině lidí z nakladatelství a festivalů nechodí měsíční fakultní plat atp. Solidarita v oboru chybí, ale obor si zase za to může sám.

iLiteratura: Máte přehled, jaká je návštěvnost festivalu v jednotlivých městech a zemích?
Petr Minařík: Máme souhrnná čísla. Největší návštěvnost je v Brně, tady má akce tradici a počty jsou někdy až ohromující, i když je léto a třeba svátek Cyrila a Metoděje. Za celý měsíc navštíví festival okolo 30 tisíc diváků.

iLiteratura: Od roku 2005 si zvete čestné hosty, podle jakého klíče si jednotlivé země vybíráte?
Petr Minařík: Je to kombinace dramaturgických a produkčních zájmů. Potřebujeme vědět, že literatura dané země je nejen v dobré kondici, ale že pozvaní autoři budou v něčem inspirativní pro domácí (polský, český, ukrajinský, slovenský) kontext. A často je to i boj v diskusi s partnery. Třeba my jsme moc chtěli Vietnam, zemi exotickou, ale pro Česko velmi podstatnou skrze její významnou menšinu, o které naprosto nic nevíme. Kolegům v Polsku to ale připadalo jako přílišný luxus, domnívají se, že střední Evropa je téměř na intelektuálním, morálním a politickém dně a že musíme obdělávat naše políčko. My myslíme, že právě proto by byl Vietnam dobrý, nezapomínat skrze vlastní problémy na ty druhé. No, je to vždy hádka, polemika, ale to je taky cena za spolupráci blízkých kultur, kterou považujeme na tom celém našem podniku za jednu z nejpodstatnějších.

iLiteratura: Podle čeho vybíráte jednotlivé spisovatele?
Petr Minařík: Jednotlivé spisovatele nevybíráme my, ale naši dramaturgové. Snažíme se, aby ta paleta autorů čestného hosta festivalu odrážela generační, žánrovou i genderovou pestrost země a literatury, kterou zveme. Ideálně by návštěvník, který absolvuje třeba 20 z 31 autorských čtení, měl být ne rumunistou, ale slušnou představu o rumunské literatuře, tím pádem i o dnešním Rumunsku, by měl mít.

iLiteratura: Byly nějaké situace, země nebo autoři, kteří vás nějak výrazně příjemně či nepříjemně zaskočili?
Petr Minařík: Vzpomínáme s láskou na spisovatele ze Skotska. Byla s nimi legrace a opravdu věřili tomu, že borovička je gin pro chudé. Pilo se s nimi zkrátka dobře, ale moc. Svého druhu mimořádná byla návštěva z Ukrajiny, bylo to těsně po okupaci Krymu, neslo se to tedy v tomto duchu.

iLiteratura: Letos padla volba na Rumunsko, proč právě Rumunsko a na co se mohou diváci těšit?
Petr Minařík: Věřím, že diváci, stejně jako já, se mohou těšit na literaturu, která je stejně mimořádná jako současný rumunský film, jen to u nás, na rozdíl třeba od Polska, kde jsou Rumuni už léta v módě, nikdo neví. Z autorů přeložených do češtiny přijedou Dumitru Crudu, Cătălin Dorian Florescu, Simona Popescu, Alina Nelega, Varujan Vosganian, Gianina Cărbunariu či Vlad Zografi, z mezinárodních hvězd rumunské literatury na festivalu vystoupí Dan Lungu, Filip Florian nebo Ioana Pârvulescu, ale diváci se mohou těšit i na mnoho dalších zajímavých autorů.