Ganbare! Workshopy smrti je knižní debut polské reportérky a spisovatelky Katarzyny Boni, která spolupracuje s prestižním časopisem Kontinenty a deníkem Gazeta Wyborcza a specializuje se na Asii. V této reportáži se vydala do Japonska. Do češtiny ji přeložil Michael Alexa pro edici Prokletí reportéři slovenského nakladatelství Absynt.

Kniha přibližuje osudy Japonců, kteří přežili ničivé cunami a jadernou katastrofu ve Fukušimě v březnu 2011. Dozvídáme se, jak se se situací vyrovnávají po pěti letech a s jakými problémy nadále bojují.

Ganbare! se dělí na tři části. První se věnuje následkům zemětřesení a následnému cunami, druhá čtenáři přibližuje jadernou nehodu. Třetí tvoří jediná kapitola, která zachycuje průběh workshopu smrti. Jedná se o setkání zorganizované po tragédii na pomoc pozůstalým, aby se vyrovnali se svou situací. Pro lepší chápání mentality a smýšlení Japonců je kniha doplněna o kapitoly z oblasti japonské historie, mytologie a zvyků, které se ale ke katastrofě vždycky nějak vážou (tradiční potraviny ze zasažených oblastí, změna podoby japonského suvenýru omijage vyvolaná radiací, nové postavy v panteonu mytických bestií atd.).

Boni se v knize nejdřív soustředí na osoby, které přežily cunami. To zasáhlo severovýchodní pobřeží prefektury Tóhoku. Vlny dosahovaly výšky až 15 metrů a jedním z přeživších je také pan Sató, který dává rady, jak si zachránit život: „Když se blíží cunami, zachraň sebe sama, na nikoho nehleď, utíkej, jak jen budeš moct, nehleď na rodiče, nehleď na děti. Cunami přijde, než se naděješ. Než začneš pomáhat druhým, musíš pomoct sám sobě. Egoismus, bez kterého by nepřežil nikdo […].“ Autorka představuje příběhy lidí před a po katastrofě, kteří ani po pěti letech nepřestávají hledat své blízké. Japonci věří, že pokud nepohřbí jejich kosti, zemřelí nikdy nedosáhnou klidu. Jedním z nejvýraznějších příběhů je příběh Masaakiho Narita, který se naučil potápět v naději, že se jednou konečně zjistí, co se stalo s jeho dcerou. Některé oběti vzala voda nadobro. Jako náhrada za zničené domy se vystavěla dočasná sídliště. V této krizové situaci můžeme vidět japonskou soudržnost a vzájemnou pomoc. Mezi lidmi chodí mniši nabízející jistý druh terapie a snaží se jim obnovit víru. Povzbuzující slova nepřicházejí pouze od nich, ale z celé země. „Celé Japonsko volá: Ganbare! Dejte do toho všechno! Držte se! Bojujte! Je to na vás!“

Zemětřesení, které vyvolalo cunami, se pokládá za jedno z nejsilnějších, jaká byla dosud v Japonsku zaznamenána. Postihlo až šest prefektur. Toto nečekaně silné zemětřesení způsobilo výbuch jaderné elektrárny, čímž došlo k další tragédii. Reportáž zaznamenává i tu a čtenáři tak nahlížejí do krizové situace, jaká se v elektrárně rozpoutala. Vedoucí pracovníci museli rychle rozhodovat a zaměstnanci konat. I přes velkou snahu způsobila exploze záření, které zasáhlo několik měst a vesnic. Některé jsou už obyvatelné, jiné jsou ještě stále v procesu odstraňování radiace. Navzdory důkladnému čištění se ovšem jen málo lidí chtělo vrátit zpět. V důsledku radiace došlo ke znehodnocení podzemní vody, půdy a zvířat, která musela být utracena. Domácích zvířat z vesnice Tomioka se však ujala jiná z výrazných postav Ganbare, a to Naoto Macumura. Ten se v knize stará o několik psů a koček, dobytek a dva pštrosy. Přestože žije v opuštěné vesnici úplně sám, necítí se být osamělý.

Záření se podepsalo také na lidech. Příčinou byla nedostatečná informovanost obyvatel nejbližších oblastí. Vystavení zvýšené radiaci mělo za následek zdravotní problémy. Vzrostl počet onemocnění rakovinou také u dětí. Kromě toho postižení trpí předsudky ze strany ostatních Japonců. Keiko Takahaši je jednou z obětí urážek, které musí snášet od svých spolužáků.

Kniha je zakončena seancí. Přibližuje lidi k smrti s cílem uvědomit si, co je na světe skutečně důležité a čeho je člověk nakonec ochotný se vzdát.

Katarzyna Boni ve své formálně pestré sbírce reportáží podrobně popisuje tři propojené tragédie a jejich následky. Ty nejtrvalejší způsobila radiací právě jaderná havárie. Japonci znenadání přišli o své blízké a  domovy a dostali se na dno zoufalství. Navzdory velké krizi se rozhodli dál bojovat. Dojemné příběhy vzbuzují obdiv a naději.