Román Osada na pahorku s podtitulem První román z prostředí izraelských osad na Západním břehu představuje příčný řez izraelskou společností a nápaditě nechává vyniknout její různorodost a také rozštěpenost. Tato společnost se skládá z množství buněk, které fungují v bezprostřední blízkosti, a přitom o sobě mnoho nevědí a jejich interakce jsou často podmíněné směsí strachu a předsudků. Rozmanitost vzájemně si nepodobných a názorově často zcela protichůdných společenských složek zobrazuje autor nejen na politicko-kulturní úrovni, ale i na úrovni jazykové. Pestrou realitu popisuje bez klišé a zjednodušujících zkratek, s humorem a nadsázkou. Současně nabízí přesný vhled do psychiky jednotlivých postav, zkoumá motivace jejich rozhodnutí, které sleduje s dokumentaristickou přesností a vytříbeným citem pro detail.

Stejně dobře se daří zachytit atmosféru izraelské osady Maale Chermeš III a komplikované vztahy jejích obyvatel a sousedů, včetně širších mezilidských a dějových linek i politicko-geografického kontextu, autorce českého překladu Magdaleně Křížové, nominované za překlad této prózy na cenu Magnesia Litera 2018. Křížová přesně vystihuje jazykové vrstvy, kterých Gavron užívá – hebrejštinu kibucniků, osadníků, Izraelců žijících v USA, jazyk telavivských barů, ministerských schůzek, byrokratických vyhlášek, obchodníků na burze, hebrejštinu Arabů, specifický armádní jazyk i jazyk malých dětí a počítačových her nebo variace hebrejštiny biblické, humorně adaptované v prologu. Všechny jazykové vrstvy převádí do češtiny, aniž by text ochudila o jeho chrakteristické znaky i vtip.

Asaf Gavron (*1968), jeden z letošních hostů festivalu Svět knihy 2018, se kromě tvůrčí práce sám věnuje překladu. Přeložil díla klasiků americké literatury (např. J. D. Salingera či Philipa Rotha), jejíž vliv je na jeho díle znát; Etan Enoch, přezdívaný Krokodýl, hlavní hrdina jeho předchozího románu Tanin pigua (Smrt na jazyku) a nejnověji také Šmone esre malkot (Osmnáct ran bičem), byl kritikou přirovnáván k Harrymu Angstromovi alias Králíkovi ze ság Johna Updikea.

Román Osada na pahorku, oceněný prestižní izraelskou Bernsteinovou cenou, má v zásadě dvě hlavní příběhové linie a bezpočet detailních odboček, které společně tvoří pestrou mozaiku, komplikovanou, nicméně promyšlenou spleť mnoha postav, jejímž pojítkem jsou dva bratři. Zatímco rozdělení příběhu na dvě hlavní linky působí v předešlé Gavronově knize Smrt na jazyku spíš účelově (vnitřní monolog teroristy v bezvědomí doplňuje vyprávění izraelského přeživšího několika teroristických útoků, národního hrdiny proti své vůli), v narativu o dvou bratrech z kibucu, kteří se každý vydali naprosto odlišnými cestami, aby se později shodou okolností sešli uprostřed izraelské osady poblíž arabské vesnice, je obdobné rozdělení propracované a podporuje dynamiku příběhu. Obě paralelní a vzájemně provázaná vyprávění mají díky přítomnosti mnoha postav z tak odlišných prostředí spád. Zatímco monology muslimského teroristy a jeho oběti ve Smrti na jazyku působí často zbytečně vykonstruovaně, dva názorově rovněž vzdálené příběhy bratrů Gabyho a Roniho Kupperových se doplňují a zároveň mezi sebou udržují napětí. Mladší Gaby, samotářský stoupenec rabiho Nachmana, v životě spíš prohrává, zatímco jeho extrovertní bratr Roni má, jak se zdá, všechno zadarmo. Autor tak zpracovává klasické biblické soupeření mladšího bratra s prvorozeným a líčí starozákonně nemilosrdný průběh životních událostí obou sourozenců.

Zároveň je nutné podotknout, že ač se v jeho ranějším díle objevují prvky, které by bylo jistě možné označit za autobiografické, má Gavron námět podrobně nastudovaný a do Osady na pahorku neprojektuje vlastní politické názory, které je možné vyčíst kromě jiného z jeho účasti v projektu Michaela Chabona a Ajelet Waldmanové, kdy z pozice izraelského autora přispěl do antologie Kingdom of Olives and Ash (Království oliv a popela, 2017), ostře kritizující izraelskou okupaci palestinských území. To mu nicméně nezabránilo, aby kvůli románu strávil skutečně několik měsíců pobytem v izraelské osadě na území Judey a Samaří a aby postavy osadníků vylíčil bez moralizujícího či kritického přídechu. Přistupuje k nim stejně štiplavě a zároveň se stejným pochopením jako k levicovým aktivistům z mírového hnutí Šalom achšav a mnohým dalším, od poslance či amerického židovského donátora po arabského pěstitele oliv.

Osadu na pahorku lze tedy číst jako popis vzniku izraelských osad na okupovaném území, popis toho, jak lze docílit jejich zanesení do map, potvrzení jejich existence. Knihu můžeme ale číst i jako citlivý rozbor sourozeneckého vztahu dvou bratrů na pozadí portrétu rozštěpené izraelské společnosti a jejích vnitřních pokroucených poměrů i komplikovaných vztahů s arabskými sousedy. Netrpí jevem, který je v moderní hebrejské literatuře i kinematografii mnohdy přítomný, není totiž psána primárně jako vývozní artikl, tj. pro americké, potažmo další zahraniční čtenáře. Gavron nešetří kulturně specifickými náměty, což činí jeho sondu do pletiva jednotlivých buněk izraelské společnosti i izraelské diaspory ještě věrohodnější a zajímavější. Obratně lavíruje na pomezí reality a fikce, současnou každodennost však využívá pouze jako odrazový můstek k vyprávění, které se odvíjí protřednictvím výstižných popisů krajiny, lidských povah, rodinných krizí i politických mocenských mechanismů. První román z prostředí izraelských osad na Západním břehu tak není zevšeobecňujícím úvodem do dané problematiky, ale napínavou společenskou sondou, která svou hloubku nabývá právě svým širokým záběrem, propojeným v napínavý celek.