Hostem letošního knižního veletrhu Svět knihy byl mladý rumunský prozaik Matei Florian, který zde představil svůj poslední román s tajemným názvem Cexina Catapuxina. Jedná se už o třetí prózu mladšího bratra známého prozaika Filipa Floriana, autora mj. románu Malíčky, který vyšel ve slovenském překladu (2010). Oba bratři před lety napsali společně vzpomínkovou knihu Băiuțeii (Kluci z ulice Băiuț, 2006), v níž se prolínají jejich vzpomínky na dobu dětství a mládí na komunistickém sídlišti v Bukurešti. O každodenních reáliích ceaușescovského Rumunska píší sice z pohledu dítěte, ale bez jakékoli idealizace této složité doby a rodinných vztahů. Pro Mateie tato kniha znamenala úspěšný literární debut, který se dočkal překladu do několika jazyků.

Jeho další román Și Hams și Regretel (2010) se jmenuje po jedné z postav – trpaslíkovi, jimiž je kniha zalidněna a jejichž milostné peripetie se prolínají s těmi lidskými. Fantastické a surrealistické prvky dodávají vyprávění další dimenzi, ale nikterak přitom nesnižují závažnost hlavní výpovědi, kterou jsou dopisy trpícího muže, jehož opustila žena a on se s tím nemůže smířit.

Láska v různých podobách je hlavním tématem rovněž Florianova posledního románu Cexina Catapuxina. Sice zde chybí trpaslíci, ale zkreslený pohled na skutečnost přináší povolání hlavní postavy: je jí entomolog zkoumající různé druhy hmyzu. Tato drobná zvířátka však prostupují celým jeho životem, promítají se mu i do snů a žen, které miluje, přičemž každá z nich je symbolizována jiným druhem hmyzu: mladičká milenka je plná hravých polních koníků, kteří však dokáží být velmi neodbytní, manželství se postupně rozpadá pod náporem nočních můr a nový nadějný vztah je prozářen světlem světlušek. A vzpomínky na dětství se zase nesou ve znamení mravenců.

Nepostradatelná lupa, jedno oko větší než druhé a další atypické charakteristiky hlavního hrdiny a světa kolem něj poněkud odlehčují bolavou složitost vztahů a komunikace mezi mužem a ženou, ale jejich opakování a cyklický charakter jako by podtrhovaly skutečnost, že minulost, současnost i budoucnost se prolínají a nelze před nimi uniknout. Stejně tak nelze uniknout ani před sebou samým. Dlouhá souvětí naléhavost a tíži celého světa jen podtrhují.

Román není umístěn do konkrétního prostoru a jen velmi vágně odkazuje k současnosti, podivínská hlavní postava cestuje po různých městech až do dramatického finále na horách, kde se vlastně vrací do výchozího bodu. Zde je nucen symbolicky se střetnout sám se sebou, se svým temným já. Hrdinovo putování různými vztahy tak končí iniciací a smířením se sebou sama.

Floriana próza je na první pohled svěží a hravá, pod povrchem se však ozývají závažnější tóny. V některých momentech může také připomínat odkaz rumunského oneirismu, jak ho známe například z díla Dumitra Țepeneaga. A co že to vlastně znamená název románu? Cexina catapuxina je kouzelné zaklínadlo, které hlavního hrdinu posune do jiného světa, za ideální láskou, a zachraňuje ho v těžkých okamžicích osudových zkoušek, na jejichž konci zahodí lupu a vydá se vstříc sám sobě.