V posledním desetiletí se na pultech českých knihkupectví objevují v průměru dva překlady z rumunské literatury ročně, proto občas neuškodí nahlédnout k našim východním sousedům, kde sice vychází méně knih než v České republice, ale neméně zajímavých. Ve slovenštině v minulých letech vyšel mj. reprezentativní výbor z poezie nejvýznamnějšího romantického básníka Mihaie Eminesca Krídla z vosku nebo rozsáhlý román Svatojánská noc prozaika a světově proslulého historika náboženství Mircei Eliada.

V loňském roce došlo i na současnou tvorbu: renomované bratislavské nakladatelství Kalligram vydalo prvotinu čtyřicátníka Filipa Floriana Malíčky, za niž autor získal ve své vlasti několik prestižních literárních ocenění (cenu Unie spisovatelů, časopisu România literară atd.) a která byla přeložena do angličtiny, němčiny, italštiny, španělštiny, polštiny, slovinštiny a maďarštiny. Další prózu, Chlapci z aleje Băiuț, napsal autor spolu se svým bratrem Mateiem Florianem a v roce 2008 vydal zatím svůj poslední román Dny krále, v němž se vrací do 19. století, kdy se vlády nad sjednoceným Valašskem a Moldavskem ujímá Karl z rodu Hohenzollern-Sigmaringen.

Děj Malíčků se odehrává na malém městě, kde byl při archeologickém průzkumu starého římského osídlení odhalen masový hrob. To vyvolá celou řadu spekulací a dohadů, na místě vše vyšetřuje odborná komise, jejímž úkolem je stanovit stáří obětí. Chybějící malíčky koster by mohly dodat celé věci tajemnější rozměr, kdyby nám autor hned zkraje neprozradil viníka. Z celé záležitosti kolem hrobu se stává politická kauza, do níž se zaplétají místní hodnostáři i policie včetně svých tajných složek. Ve společenství traumatizovaném nedávnou minulostí existuje jediné přijatelné vysvětlení, a sice že se jedná o další z řady zločinů komunistického režimu. Jen vypravěč, mladý archeolog Petruš, je jiného názoru. Nechává si ho raději pro sebe, protože se nechce zaplést do vyšetřování původu ostatků, které se postupně mění ve svou vlastní karikaturu: jeho cílem není dobrat se pravdy, ale potvrdit předem stanovenou hypotézu.

Tato téměř detektivní zápletka poskytuje rámec pro vyprávění osudů obyvatel městečka počínaje vypravěčovou tetou Paulínou, jejíž sny a věštby z kávové sedliny mají tendenci se vyplňovat, přes její přítelkyni Evelínu, která byla kdysi provdána za anglického šlechtice, či nejstaršího obyvatele Dumitreho M. až po zdánlivě s dějem nesouvisející příběh tajemného mnicha Onufrie. Jejich životní cesty poznamenaly zvraty, jimiž Rumunsko prošlo během dvacátého století, a přes nepřízeň osudu nejsou zatrpklí, ačkoli by je bylo možné nazvat „živými oběťmi“ předchozího režimu. Zajímají však paradoxně jen mladého archeologa Petruše.

V určitém okamžiku se vyšetřování dostane do mrtvého bodu a ke stanovení stáří koster jsou přizváni odborníci z Argentiny, kteří mají s masovými hroby bohaté zkušenosti, jak se dozvídáme z rozsáhlé kapitoly o argentinské diktatuře, v níž jsou detailně popsány praktiky tamního režimu. Tuto část lze číst jako zjevnou narážku na rumunské poměry v druhé polovině minulého století, protože jak známo rumunská verze komunismu patřila k jedněm z nejkrutějších v rámci celého východního bloku (o vynalézavosti rumunských represivních orgánů pojednává např. kniha Virgila Ierunky Fenonemul Pitești).

Na závěr nezbývá než konstatovat, že pozornost, kterou Malíčky vyvolaly doma i v zahraničí, je víc než oprávněná. Florianův debut a koneckonců i jeho další romány patří rozhodně k tomu nejlepšímu, co současná rumunská literatura nabízí.