Z Kirkwallu, hlavního města skotských Orknejí, je to skoro stejně daleko do norského Bergenu jako do skotského Aberdeenu a tato zeměpisná úvaha napovídá, že v období vikinských plaveb si Seveřané dříve či později museli najít cestu i na toto úrodné souostroví. Úspěšnost skandinávského osídlení ostrovů dokládají jak hmotné památky, tak množství místních názvů staroseverského původu. Dějiny skandinávské přítomnosti na Orknejích jsou zaznamenány v několika islandských ságách, zejména pak v Dějinách pánů Orknejí, které na počátku třináctého století sestavil neznámý islandský dějepisec.

Kromě toho, že tato sága představuje cenný zdroj informací o středověkých dějinách souostroví, zaznamenává také život a smrt svatého Magnuse. Jarl Magnus Erlendsson vládl ostrovům ve dvanáctém století a byl zavražděn svým příbuzným a politickým protivníkem Hakonem Paulssonem. Dějiny pánů Orknejí jsou nejstarším dochovaným záznamem o jeho pozoruhodném životě a o radikální proměně sveřepého vikinga v pokorného křesťanského mučedníka, který jde odevzdaně vstříc kruté smrti z rukou svého bratrance. Magnus byl jedním z mnoha „královských svatých“ tohoto období, kteří hráli významnou roli v postupné christianizaci Skandinávie. Pojednávají o něm další dvě kratší islandské ságy a četné texty v latině, angličtině i skotské gaelštině. Kult tohoto mučedníka tvoří jeden z pilířů orknejského kulturního a duchovního života a stal se inspirací pro mnoho působivých uměleckých děl včetně velkolepé románské katedrály v Kirkwallu, komorní opery Petra Maxwella Daviese a literární tvorby George Mackaye Browna.

George Mackay Brown (1921‒1996) se narodil ve Stromness a většinu života prožil na rodných Orknejích. Jeho otec pracoval jako krejčí a poštmistr a je zajímavé, že jeho matka byla rodilá mluvčí skotské gaelštiny. Brown od mládí trpěl chatrným zdravím a Orkneje na delší dobu opustil až v dospělosti, kdy se zapsal na akademii Newbattle Abbey. Tam se setkal s Edwinem Muirem, dalším orknejským rodákem, v té době již slavným básníkem, překladatelem a kritikem (pro české čtenáře může být zajímavé, že Muir a jeho manželka Willa, rovněž spisovatelka a překladatelka, dvakrát navštívili Prahu, znali se s Karlem Čapkem a jako první přeložili romány Franze Kafky do angličtiny). Muir měl na mladého Browna značný vliv, podporoval ho v literárních ambicích a napsal předmluvu k jeho první sbírce básní. Brown následně studoval na Edinburské univerzitě a ve svém výzkumu se zaměřoval mimo jiné na anglického básníka Geralda Manleyho Hopkinse. V Edinburghu se stýkal s dalšími významnými literáty, například Sydneym Goodsirem Smithem, Hughem MacDiarmidem a Normanem MacCaigem, kteří se scházeli v Milneově baru v Rose Street. Ačkoli byl krátce zasnouben se Stellou Cartwrightovou, proslulou básnickou múzou, nikdy se neoženil. Poté, co ukončil studia, zapsal se sice do kurzů pro učitele, ale ze zdravotních důvodů se vrátil na Orkneje, kde prožil zbytek života a věnoval se psaní.

Přispíval do místního listu Orknejský kurýr, psal povídky, romány, divadelní hry i básně. Právě jako básník se na literární scéně prosadil nejdříve, zejména díky své druhé vydané sbírce Loaves and Fishes (Chleby a ryby, 1959), která se setkala s příznivým kritickým ohlasem. K jeho dalším významným dílům patří například romány Greenvoe (1972) a Time in a Red Coat (Čas v rudém kabátci, 1984) nebo povídkové sbírky A Calendar of Love (Kalendář lásky, 1967) a Hawkfall (Pád jestřába, 1974). Už za svého života byl coby spisovatel vysoce ceněn. Obdržel velké množství čestných doktorátů a získal řadu literárních poct včetně Ceny Katherine Mansfieldové a nominace do užšího výběru prestižní Bookerovy cenu za pozdní román Beside the Ocean of Time (Na březích oceánu času, 1994).

K výrazným zdrojům inspirace pro všechny oblasti autorovy mnohostranné a rozsáhlé literární tvorby patří dějiny, lidová kultura a příroda Orknejí a také náboženství, zejména mešní liturgie (oficiálně konvertoval ke katolictví roku 1961). Jeho básně, povídky i romány, psané průzračným, vycizelovaným jazykem, se ve většině případů zaměřují na život prostých lidí na Orknejích, jímž prosvítají věčné cykly zrození a smrti, setby a sklizně a běhu ročních období.

K osobě svatého Magnuse se Brown mnohokrát vracel ve svých básních, ale jeho neznámější poctou orknejskému světci zůstává román Magnus (1973), který je prodchnut fascinací křesťanskou vírou, zejména tajemstvím eucharistie, a zaměřuje se na prolínání časnosti a věčnosti, rituální podstatu života a problematiku sebeobětování. Šlechticův život je v něm vylíčen jako proces nevyhnutelně směřující k výsostné oběti. Čtenáře i kritiky už od dob vydání románu mate i fascinuje autorovo rozhodnutí propojit příběh Magnusova zavraždění s brutální smrtí německého protestanského teologa Dietricha Bonhoeffera (1906–1945), který byl na samém konci války pro své neochvějné protinacistické postoje popraven v koncentračním táboře Flossenbürg. Toto znepokojivé spojení je jasně patrné i na obálce prvního vydání, na níž figuruje vikinská loď s dračí hlavou, značící období skandinávské nadvlády na Orknejích, obilný klas, Brownův symbol koloběhu smrti a znovuzrození, a profil vojáka v nacistické uniformě.

George Mackay Brown patří k nejoblíbenějším a kriticky nejoceňovanějším moderním skotským spisovatelům a společně s Edwinem Muirem a Ericem Linklaterem k čelním představitelům orknejské literatury. Nynější vydání jeho zásadního románu je tak prvním krokem k tomu, aby se s jeho bohatou tvorbou mohli začít seznamovat i čeští čtenáři.