Koncem roku 2013 vydala nakladatelství Kalich a dybbuk překlady dvou různých titulů u nás do té doby neznámého spisovatele, básníka a překladatele Gyrðira Elíassona (nar. 4. 4. 1961 v Reykjavíku). Islandský samorost je ve své domovině uznávaným autorem už od 80. let, kdy mu vyšly první básnické sbírky, povídky a román. V poslední době se mu dostává stále větší pozornosti i v zahraničí, zejména od okamžiku, kdy získal Cenu Severské rady za literaturu – jeho sbírka povídek Mezi stromy (Milli trjánna) byla vyhlášena nejlepší severskou knihou roku 2011. Prvního z nových českých překladů se chopila skupina mladých pražských skandinavistů pod vedením vynikající překladatelky z islandštiny Heleny Kadečkové, druhou knihu převedla do češtiny Kadečková sama. 

Kniha od řeky Sandá s podtitulem Pastorální sonáta (v narážce na známou Beethovenovu klavírní skladbu) vypráví o malíři, který se stáhne do ústraní, prožívá léto a podzim v karavanu nedaleko (na islandské poměry) velikého lesa, pokouší se dát znovu směr své existenci a hledá inspiraci pro tvorbu. Z letmých narážek tušíme, že v osobním životě má za sebou nelehké momenty a snad i selhání, ale se svým osaměním je smířený. Jakýkoli kontakt s lidmi, k němuž chtě nechtě občas dochází, u něho vždy provází pocit čehosi zvláštního, nepatřičného, malíř se se svým okolím míjí a komunikovat nedokáže ani s ženou, která se mu líbí. Čas tráví vycházkami do fascinujícího lesa (připomeňme, že stromy jsou na Islandu poměrně vzácné), ale řeší i praktické obtíže související s životem v karavanu. Z jednoduchých postřehů vysvítá malířova láska a obdiv k přírodě a pocit štěstí pramenící z toho, že se vymanil z „běžného“ života v civilizaci, třebaže se nijak radikálně nebrání jejím výdobytkům. Přesto vyprávěním občas probleskne melancholický pocit promarněných příležitostí, smutku a rezignace.

Co se týče stylu, autor si dobře uvědomuje, že v jednoduchosti je síla. Vypráví věcně a střízlivě, a to i o vnitřním světě svého hrdiny, snech, přízracích a záhadách všedního dne, které patří k životu jako všechno ostatní. Někdy se zdá, jako bychom sledovali myšlenky vnímavého dítěte, jindy zase promlouvá zralý muž, jenž má hodně za sebou. Zvláštní kouzlo vyprávění dodává neobyčejně jemný smysl pro humor.

V podobném duchu se nese i sbírka povídek a črt Mezi stromy. Často kratičké texty zachycují úplně obyčejné i značně bizarní situace. Místo zůstává stejné – svérázný Island –, ale atmosféra, věk postav, jejich životní styl a rozpoložení se mění. Čtenář pokaždé jen na okamžik nahlédne do jejich života, někdy se podivuje, někdy v hrdinech poznává sám sebe a někdy přemýšlí, co to všechno vlastně znamená.

Typickými motivy povídek jsou samota, odcizení a nepochopení, postavy však jako by od svého okolí ani nic jiného neočekávaly. Nápadně často se vyskytují zejména protivné a nechápavé manželky či partnerky. Jen občas pochmurný tón odlehčí komika (jako v povídce Na cestě k pacientovi, kde  vzniká napětí mezi lékařem a sestřičkou, protože lékař miluje Homéra a ani při řízení auta nemůže odolat pokušení číst si v Odyssee) či absurdní prvky (Pohled z mostu).

Mnohé z povídek se vyznačují tím, že zcela přirozeně propojují realitu se sny, magií a rozumem nevysvětlitelnými jevy. V několika z nich se autorovi dobře daří zachytit svět, prožívání a vnímání dítěte. Podobně jako v Knize od řeky Sandá, i zde hraje roli respekt a láska k přírodě a také hudba: v povídce Obchod s hudbou třeba vypravěč vchází do tajuplného krámku, kde objevuje velmi zajímavé a nepravděpodobné nahrávky („Ohromeně jsem poslouchal, jak Mississippi John Hurt hraje Youngovy písně, i když dobře vím, že je nikdy nezpíval a Neil Young že je nejspíš ani nesložil“). Jakoby mimochodem se čtenář dozvídá, že se to všechno přihodilo ve snu, ale proč by to kvůli tomu mělo být méně skutečné?

Texty Gyrðira Elíassona jsou vynikající volbou zejména pro toho, kdo si chce přečíst něco skutečně islandského. Spisovatele hodně ovlivňuje specifická krajina a prostředí tohoto ostrova, jež důvěrně zná, zejména pak východní fjordy, kde trávil hodně času v dětství (viz stránky o autorovi). Ve svém díle zachycuje nejen okouzlení touto krajinou, ale také všední i nevšední situace ze života jejích obyvatel, a toto líčení, včetně charakteristického místního koloritu, Středoevropana jednoduše fascinuje („Zajel k pumpě s obsluhou... ‚Chceš něco?‘ Zavrtěl jsem hlavou. ‚Nedáš si sušenou rybu?‘ ‚Spíš tyčinku Mars, jestli mají,‘ řekl jsem“).

Povídky jako by byly díky svému rozsahu předurčené pro čtení „tu a tam“, ve vlaku nebo v tramvaji ráno cestou do práce. V takovém případně možná i jedna jediná postačí, aby měl člověk celý den o čem přemýšlet.

Rozhovor s G. Elíassonem (v islandštině s norskými titulky) 

Rozhovor s G. Elíassonem (v němčině) 

Podrobné informace o autorovi (v angličtině)