Básník a spisovatel Gyrðir Elíasson, autor „anorektických“ románů a povídek oceněných mj. Cenou Severské rady, zavítal u příležitosti letošního Islandského dne poprvé do České republiky. Zde ho čeká mimo jiné výlet po stopách Oty Pavla, z jehož tvorby dokonce přeložil jednu knihu do islandštiny.

iLiteratura: Jak byste charakterizoval svou tvorbu pro čtenáře, kteří se s ní zatím nesetkali?
Gyrðir Elíasson: Nevím, jestli jsem tím pravým, kdo by se o to měl pokoušet. Někteří lidé by asi řekli, že mísím skutečnost a snové motivy nebo nadpřirozené věci. Většinou píšu kratší texty: poezii, povídky, krátké romány, které nemají víc než sto stran, a napsal jsem i několik esejí.

iLiteratura: V češtině existují zatím dvě vaše knihy, sbírka povídek Mezi stromy a román Kniha o řece Sandá. Nevíte, jestli k nim v blízké době nějaká nepřibude?
Gyrðir Elíasson: Doufám, že ano, ale zatím o tom nemám žádné informace. Ty předchozí knihy přeložila Helena Kadečková a doufám, že v tom bude pokračovat – anebo třeba někdo jiný.

iLiteratura: Kterou knihu byste pro další překlad nejvíc doporučoval?
Gyrðir Elíasson: Možná tu nejnovější, sbírku povídek Koparakur (Měděné pole), která vyšla v minulém roce.

iLiteratura: Čím to je, že dáváte přednost povídkám a vůbec kratším textům?
Gyrðir Elíasson: Mně zkrátka tyhle věci vždycky připadaly zajímavější a i většina z mých oblíbených spisovatelů píše kratší texty, například polský autor Bruno Schulz a mohl bych jmenovat spousty dalších.
Jako autora mě to nikdy netáhlo k obsáhlým románům. Můžu je číst, ale nikdy jsem netoužil je sám psát. Začal jsem ostatně jako básník a povídka má možná k poezii blíž.

iLiteratura: Ve vašich textech se nápadně často objevují postavy manželek nebo partnerek, které pro muže nemají potřebné pochopení, nerozumějí jim. Opravdu jste, pokud jde o vztahy, takový pesimista?
Gyrðir Elíasson: Nevím, jestli jsem pesimista. Řekl bych, že pravděpodobně jsem jenom realista (smích). Pnutí mezi pohlavími je vždycky zajímavé téma a rád ho ve svých textech využívám.

iLiteratura: Kromě psaní jste také překladatel...
Gyrðir Elíasson: Ano. Překládám hlavně z angličtiny, trochu také ze severských jazyků. Nejvíc americkou literaturu, romány, povídky a poezii.

iLiteratura: Vybíráte si spisovatele, které překládáte, sám?
Gyrðir Elíasson: Ano. Vybírám si je já, vždycky. Překládání je pro mě důležité, protože žít jenom z psaní je na Islandu hodně těžké, je to malý trh. Navíc si myslím, že je užitečné, když spisovatelé i překládají, protože mluvíme malým jazykem, jsme izolovaní a potřebujeme překlady z jiných literatur.
Také bych řekl, že když spisovatel překládá, tak si sám od sebe odpočine a to mu prospěje. Když se pak vrátí k vlastnímu psaní, objeví k němu často novou cestu. Taková je alespoň moje zkušenost. Překládání nikdy není ztráta času.

iLiteratura: Mohl byste některé ze „svých“ autorů jmenovat?
Gyrðir Elíasson: Z amerických to byli například Richard Brautigan, William Saroyan, Jay Parini a někteří nejznámější básníci jako Raymond Carver.

iLiteratura: Jste tedy obdivovatelem americké literatury?
Gyrðir Elíasson: Ano, ale taky mám rád evropskou literaturu, hlavně východoevropskou.

iLiteratura: Dočetla jsem se, že jste přeložil i jednu knihu Oty Pavla, jak k tomu došlo?
Gyrðir Elíasson: Ano, je to pravda. Neumím samozřejmě česky, takže jsem vycházel z anglického překladu. Jednalo se ale o vlastně klasický překlad do angličtiny, takže jsem ho mohl použít. Překládání Oty Pavla jsem si moc užíval, je to skvělý spisovatel. Myslím, že nedoceněný.

iLiteratura: Jak jste se vlastně stal spisovatelem?
Gyrðir Elíasson: Začal jsem o tom přemýšlet, když jsem byl v pubertě. Asi to pro mě nebylo tak těžké rozhodnutí, protože můj otec a starší bratr jsou malíři, takže nebyl tak velký krok rozhodnout se, že si nebudu hledat běžné zaměstnání pro výdělek. Vážně jsem začal psát, když mi bylo asi dvacet, ve dvaadvaceti mi vyšla první kniha a od té doby už jsem něco vydal snad skoro každý rok.

iLiteratura: Jste tedy spisovatel na plný úvazek?
Gyrðir Elíasson: Ano, ale jak jsem říkal, vedle vlastního psaní někdy také musím překládat.

iLiteratura: V České republice se také psaním živí jen málokdo. Myslíte, že Islanďané hodně čtou a nakupují hodně knih?
Gyrðir Elíasson: Na Islandu máme kromě toho i fondy na podporu spisovatelů. Já nepatřím k nejprodávanějším spisovatelům, takže jenom z prodejů knih bych žít nemohl. Ale spousta autorů prodává mnohem víc knih než já. Musíte se zkrátka rozhodnout, že to chcete dělat, že se chcete naplno věnovat psaní – a pak případně snížit životní standard...

iLiteratura: Utvářejí spisovatelé na Islandu nějaké skupiny, školy a podobně?
Gyrðir Elíasson: Ano, spisovatelé se sdružují, stejně jako všude jinde, ale já nemůžu říct, že bych k nějaké skupině patřil. Nemám v současné době moc kontaktů na ostatní spisovatele na Islandu.

iLiteratura: Po roce 2008 došlo v islandské společnosti k velkým změnám. Jak jste je prožíval a jak se na ně díváte dnes?
Gyrðir Elíasson: Neúčastnil jsem se aktivně demonstrací, neprotestoval jsem v ulicích, ale samozřejmě jsem byl na straně protestujících, ačkoliv nejsem založením žádný aktivista. Myslím ale, že v mém psaní to lidé mohou najít.
Změny po roce 2008 ovlivnily na Islandu všechny aspekty života. Leckdo si myslel, že pro kulturu to budou změny k lepšímu, protože se lidé přestali tolik zajímat o peníze, jenže teď je situace ještě složitější, protože do kultury a umění jde ještě méně peněz než dřív. Věci se už zase ubírají skoro stejným směrem jako předtím, především co se týče konzumního životního stylu. Možná je to stejné i všude jinde, ale v tak malé společnosti, jako je ta islandská, to snadno vycítíte. Ze současné situace tedy nejsem nijak nadšený.
Doufal jsem, že si společnost pro sebe vytvoří něco jako nové vize, nové hodnoty, ale teď už jsem pesimističtější. Nicméně člověk se samozřejmě snaží uchovat si naději. Byl bych zkrátka radši, kdyby lidi nemysleli tolik na peníze a na elektrárny a podobné věci, na které myslí pořád.

iLiteratura: Abychom skončili trochu optimističtěji, vraťme se k vaší tvorbě – na čem právě pracujete?
Gyrðir Elíasson: V současné době hlavně překládám americký román od spisovatelky Shirley Jackson a potom se snad zase vrátím k psaní. Loni jsem vydal dvě své knihy, tak teď zase začnu znovu, mám v plánu nějaké další povídky a básně, ale letos už nic nevyjde, možná příští rok.