Rusové v Berlíně
Ruské disko je soubor krátkých povídek nazvaný podle jedné z nich. Líčí „taková docela normálně šílená“ devadesátá léta v metropoli čerstvě sjednoceného Německa. Autor s vtipem, cynismem a ironií vypráví o své emigraci z rozpadajícího se Sovětského svazu do Berlína a posléze o běžném, avšak obvykle velice bizarním každodenním životě imigrantů, kteří přišli na Západ – ať už hledat štěstí, nebo tak jako sám Kaminer, z pouhé zvědavosti.
Wladimir Kaminer (1967), německy píšící autor ruského původu, přišel do Německa počátkem devadesátých let s novou vlnou židovských emigrantů. V češtině již vyšly jeho knihy Cesta do Trulaly a Vši svobody (2003 a 2004, obě v nakladatelství Ikar). Nyní se nakladatelství Dauphin rozhodlo v rámci edice POP zpřístupnit českému čtenáři Kaminerovu prvotinu Ruské disko, útlý svazek padesáti (mikro)povídek odehrávajících se v Berlíně těsně po pádu zdi, v lehce skurilním světě zalidněném svéráznými, často až bizarními postavami. Obvykle jsou to cizinci, kteří se ve velkoměstě protloukají, jak se jenom dá, a snaží se zvládnout nástrahy němčiny, azylového řízení a hlavně vlastního milostného života, neboť „Berlín není městem singles, nýbrž městem vztahů“. V Kaminerových krátkých textech podobných fejetonům se tak setkáváme třeba s Řeky, kteří se ve večerních kurzech učí italsky, protože začali provozovat pizzerii, s ženitbychtivým, avšak fatálně nesmělým ruským poručíkem, dezertérem ze sovětské armády, ruskými nevěstami, vietnamskými mafiány, německým „Kolumbem“ z Prenzlauer Bergu, čínskou, africkou a jugoslávskou čarodějnicí nebo ukrajinským rádiodoktorem, udílejícím obskurní zdravotní rady v pravidelném ruskojazyčném vysílání.
Kaminerovy povídky se dobře čtou, vzhledem ke své délce představují ideální četbu třeba do metra či do tramvaje – co zastávka, to povídka, vyznačují se jazykovým vtipem a suchým, někdy i hodně černým humorem. Kvalita však kolísá – někdy se smějeme nahlas, jindy jako by autorovi došel dech. U některých textů je až příliš patrné, že byly původně určené k veřejnému předčítání (ostatně pečlivější redakci by zasloužil i český překlad), občas chybí pointa, jindy se autor snaží být bizarní za každou cenu. Kaminerova kniha pobaví, v paměti ale nejspíš dlouho nezůstane. Úžasné však je, že v Kaminerových textech je zakonzervovaný Berlín devadesátých let, Berlín, který na vlastní kůži už nikdy nezažijeme, neboť tohle město se mění nesmírně rychle a dvacet let po vzniku prvních povídek představuje už zase úplně jiný svět.
Kupte si knihu:
Podpoříte provoz našich stránek.
