Sbírka krátkých próz kyjevské autorky Jevhenije Kononenko má tradičně jednotný motiv: ženy a jejich problémy. Do knížky bylo zahrnuto několik povídek, které již vyšly v jiných autorčiných sbírkách, jinak jde o další povídkové exkurze do životů žen v nejrůznějších situacích. Společným jmenovatelem je láska či sex, neutěšené podmínky života na tehdejší Ukrajině, problémy starších manželských párů, nevěry apod. Některé texty jsou velice vyzrálé a skutečně v sobě nesou stopy jisté „kyjevské komedie“, jak je naznačeno na přebalu knížky, ale srovnávat útlou sbírečku povídek s Balzakovou Lidskou komedií je přeci jen trochu troufalé. Kononenko dovede vystihnout atmosféru Kyjeva v nejrůznějších ročních i denních či nočních dobách, lidé, kteří procházejí jejími povídkami, jsou opravdoví a autorku nelze nařknout z jakéhokoli podvodu na čtenáři. Ale vyskytnou se případy, kdy jsme coby čtenáři tak nějak obalamuceni nedokončeností příběhu, který autorka schválně utíná před rozuzlením s otevřenou výzvou, ať si každý domyslí (například povídka Třiatřicátá sonáty). Přitom její potenciál by jí jistě dovolil příběh dotáhnout do nějakého konce a Kononenko by se nemusela alibisticky vzdávat zodpovědnosti za své hrdiny.

Knížka Poviji tež vychoďať zamiž (Prostitutky se také vdávají) je jakýmsi zrcadélkem nejen kyjevské společnosti 90. let, kdy většina lidí žila na hranici bídy a téměř všechny ženy nejrůznějšího věku toužily vdát se za bohatého cizince a navždy opustit šedý a ubíjející život v politickém, ekonomickém a sociálním marasmu. Některým se podařilo tento sen uskutečnit, i když je otázkou, za jakou cenu, jiné ztroskotaly ve vztazích se západními cizinci vyšlými z naprosto odlišného prostředí, některé dívky skončily v bordelech, další se vrátily, jiné zůstaly věrny svému ukrajinskému manželovi, ať už nezaměstnanému hulvátovi, nebo milujícímu nezaměstnanému…